Pirátská invaze jako nová multipolarita

16. října 2017 v 0:37 | Vladimír Hanáček
Navzdory všem zásadním proměnám formátu českého stranického systému po posledních sněmovních volbách před 4 lety a prohlubování těchto tendencí, které odhalily následné volby druhého řádu, se zdála být ještě cca před půldruhým měsícem stávající konstelace celkem jasně daná: hraje se o to, který z pomyslných bloků stran bude mít většinu v Poslanecké sněmovně, zda spojení protestního hnutí ANO Andreje Babiše s otevřeně antisystémovými aktéry v podobě KSČM a SPD či tradiční systémové strany, tedy blok ČSSD, ODS, KDU-ČSL, TOP 09. Zásadní je, že nejde ani tak o to, že by se na tomto půdorysu následně rýsovala reálná sněmovní většina k ustavení vlády, nýbrž jedná se o čistě poziční konfiguraci, poskytující jednotlivým aktérům slušný vyděračský potenciál směrem k vyjednávání o budoucí podobě koaličního vládnutí. Jednoduše řečeno: pokud by nastala první varianta, budou potenciální koaliční partneři hnutí ANO z řad tradičních stran ve výrazné nevýhodě směrem k prosazení svých požadavků na budoucí podobu vládního kabinetu. Kromě očekávané "bitvy o vnitro" se dá v tomto směru počítat i se soubojem o obsazení postu premiéra, přesněji řečeno, zda se premiérem bude moci stát policejně obviněný předseda ANO Andrej Babiš či v zájmu "čistoty" řešení to bude muset být někdo jiný z řad hnutí. Pokud bude mít Babiš (a potažmo i prezident Zeman, který premiéra jmenuje) v záloze variantu možné vlády opírající se o prvně jmenovanou většinu, bude velmi těžké pro potenciální partnery zabránit takovému řešení, které ANO a Babiše v tomto směru výrazně zvýhodní. Při opačné konstelaci by pak naopak mohly stejnou variantou "vyhrožovat" tradiční strany.
Jakkoliv je tento scénář čistě hypotetický, neznamená, že jedna z těchto variant nakonec opravdu nenastane. Scénář číslo jedna by znamenal zásadní obrat v povaze českého politického režimu, resp. revizi některých jeho zásadních aspektů, vytvářených skrze vládní politiku, zejména pak dosavadní víceméně všeobecný konsensus všech dosavadních stran zastoupených ve vládě za poslední čtvrtstoletí na zásadních prioritách české zahraniční a bezpečnostní politiky. Pokud vznikne nějaká varianta koalice hnutí ANO s tradičními stranami, o zásadním obratu by se mluvit nedalo.
Situaci však významně komplikují poslední zveřejněné volební modely na přelomu září a října. Ty totiž přisuzují zisk sněmovních křesel hned osmi politickým stranám a jeden dokonce věštil jejich opuštění jedné dosud relevantní straně, konkrétně TOP 09. Naopak většina z nich se nyní shoduje, že parlamentní křesla získají nově Piráti. Buďme se jisti, že v případě, že volební modely přisuzují několik týdnů před volbami zisk nad 5% hlasů, že tento zisk tato strana skutečně získá. Psychologický efekt totiž působí v její prospěch.
Přítomnost Pirátů na parlamentní scéně však taky zároveň znamená poměrně zásadní překreslení původně naznačené duální konstelace. Ne, že by zejména prvně jmenovaná varianta nakonec nebyla možná (koneckonců některé poslední průzkumy dokonce věštily i samostatnou většinu ANO s KSČM…), avšak přítomnost Pirátů zároveň znamená, že druhá varianta se stává značně nepravděpodobnou, respektive pravděpodobnější zůstává pouze tehdy, pakliže do výčtu stran zařadíme Piráty samotné. To je však s ohledem na jejich základní vnitřní charakteristiky více než problematické.
Piráti zcela nepochybně představují nepopsaný list papíru a z tohoto důvodu dosud nepoznaný a tedy i nevyzpytatelný živel na české politické scéně. Jejích ústřední mobilizační potenciál vyvěrá, kromě schopnosti vzbuzovat obecný dojem "novosti", zcela jednoznačně z protestního zacílení, zaměřeného proti stávajícímu politickému establishmentu jako celku. V Pirátech tak trochu konečně našla jednotící platformu dlouhodobě bezprizorní voličská množina, neochotná volit tradiční zavedené strany, ale z řady důvodů ani Babišovo hnutí (a antisystémové síly pro ní nejsou vůbec alternativou). Piráti slibují zásadně nový politický styl i zcela novou tematizaci politické rozpravy uzpůsobenou digitálnímu věku. V jejich představách se snoubí zajímavé podněty a relevantní připomínky s nejrůznějšími naivními až fantasmagorickými vizemi a v neposlední řadě je do jejich výkladu světa tradičně vkládán i tautologický prvek nejrůznějších polopravd, které sice neodpovídají realitě, ale jsou velmi dobře uchopitelné v ústředním narativu zápasu proti zkostnatělé dosavadní elitě, která je nejen zkorumpovaná a zlotřilá, ale hlavně nedokáže základní funkce státu adaptovat na podmínky digitální revoluce. Zásadní hodnotové východisko Pirátů je shledáváno v adoraci svobody v kyberprostoru, která je následně interpetována jako povšechný a zaručený kultivátor veřejného prostoru a snad i liberální demokracie v jejích selhávajících funkcích.
V kontextu současné situace se však mobilizační potenciál Pirátů pojí právě s otázkou úlohy státu v oblasti regulace života jednotlivců. Piráti hájí negativní pojetí lidské svobody, tj. především absenci omezení a zásahů ze strany veřejné moci, a to v aktuálním kontextu nemůže být nepochopeno jako ofenzíva proti zbytnělé byrokracii a státně-dirigistickým zásahům do života občanů, které se dle mnohých v posledních letech vlády Bohuslava Sobotky masivně rozšířily. Že jsou pirátské výklady alternativního uspořádání této oblasti více než vágní a především pak nezavdávají k pocitu přemrštěné kompetentnosti jejich představitelů takového stavu dosáhnout pak překvapivě nikoho příliš nevzrušuje. Když volíme ne pro někoho, ale proti někomu, pak si příjemce takového hlasu může dovolit ve své nabídce nebýt příliš konkrétní.
Proti komu jsou však ve skutečnosti pirátská protiopatření namířena? Piráti vždy deklarovali, že nehodlají spolupracovat s komunisty (přestože v některých výrocích některých jejich kandidátů, zejména pak v otázkách bezpečnosti státu, by si s nimi možná i mohli rozumět), avšak také odmítali spolupráci s tradičními kdysi největšími stranami v zemi, tedy s ČSSD a ODS. Při takovém postoji však příliš dalších variant spolupráce s dalšími subjekty už moc nezbývá. Piráti sice jsou si vědomi faktu, že sbírají do velké míry i hlasy voličů, pro které je Andrej Babiš již dávno zkompromitovaný zástupce establishmentu, ale vůči koalici s hnutím ANO se nikdy veřejně nevymezili. A na výroky samotného Babiše, že by si koaliční spolupráci s Piráty dokázal představit a rovnou by jim dokonce předal i celý úsek IT v oblasti státní správy, aby ho "dali do kupy" pak nijak nereagovali. Znamená to, že Piráti vstoupí do koalice s ANO pouze za podmínky dvoučlenné většiny (která však příliš reálná není)? Nebo jsou ochotni připustit koalici i s někým dalším, včetně antisystémových stran? Taková varianta je v kontextu předchozích vyjádření představitelů pirátského vedení více než nepravděpodobná. Jednu věc Pirátům upřít nelze, a tou je alespoň deklarovaná obava z nástupu radikálně populistických a především nacionalistických subjektů. Naopak jejich pozice se zakládá na podpoře svobodné, otevřené společnosti a institucionálního uspořádání, které podobné vizi vyhovuje. Při dominantním zakotvení v mladém, velkoměstském elektorátů jim ani jiná možnost nezbývá.
Úvahy na tato témata sice logicky zůstávají spíše na úrovni spekulací, avšak zároveň vyjadřují zásadní otázky, které je týden před důležitými volbami, ovlivňujícími budoucnost naší společnosti možná na celá desetiletí dopředu, zcela legitimní si klást a především pak na ně vyžadovat předběžné odpovědi. Přítomnost Pirátů na politické scéně jinak zůstává jednou velkou neznámou a je třeba se tázat, zda jejich invaze nepřinese spíše znejasnění a znesnadnění hledání schůdného a zároveň odpovědného řešení vládního uspořádání po volbách. Potom je ovšem nasnadě i otázka, zda je odpovědné jim z tohoto hlediska odevzdat hlas.
V kontextu prvotního výkladu stranicko-systémové konfigurace tak s jistým zjednodušením můžeme tvrdit, že vedle bloku protestních stran a bloku stran tradičních se nám ve stávající konstelaci objevuje třetí aktér v podobě zcela nevyzpytatelných Pirátů, kteří pokud se mezi oba bloky vklíní tak, že ani jeden z nich nezíská vlastní většinu, stanou se zásadním, a bezprecedentně politicky silným, zcela novým stranickým aktérem v pozici "jazýčku na vahách". Jsou Piráti ve svém věku, při svých zkušenostech, ale především pak při lakoničnosti přístupu k formulaci zásadních programových cílů tak velké odpovědnosti za osud této země a jejích občanů vůbec schopni dostát?...

Autor je politolog




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama