Červenec 2017

Mediální pokus o destrukci Lidovců a Starostů

Neděle v 23:40 | Vladimír Hanáček
Koaliční projekt KDU-ČSL a STAN do letošních sněmovních voleb to nemá jednoduché. Napřed čelil pochybnostem, že vůbec nevznikne, poněvadž zejména prvně jmenovaná strana jeho existenci neschválí. S napětím se čekalo na celostátní sjezd KDU-ČSL koncem května, který koalici schválil drtivou většinou 82% delegátů. Hned jakmile definitivně vešel v život, rozjely se mediální spekulace o jeho životaschopnosti v kontextu volebních vyhlídek. Veřejnost byla ujišťována, že jeho strůjci musí mít velkou odvahu riskovat a zároveň musí počítat s tím nejhorším scénářem, tj. že koalice 10% hranici nepřekročí a do Poslanecké sněmovny nevstoupí.
Pokud se tyto úvahy nesou v duchu spekulací o budoucnosti KDU-ČSL a STAN na politické scéně, je zřejmé, že mnozí jejich nositelé si z obav o jejich budoucnost příliš hlavu nedělají. Mnozí by snad politický propad těchto subjektů do budoucna dokonce přivítali. I ti nejškodolibější oponenti jsou však tímto scénářem zároveň zneklidněni vzhledem k faktu, že pokud koalice Lidovců a Starostů nepřekročí 10% vstupní klauzuli, neznamená to jen, že její poslanci v dolní komoře nezasednou, ale taktéž "bonus pro vítěze" v podobě přepočtu "propadnuvších" hlasů na mandáty strany, která ve volbách nejvíce uspěje (neboť tzv. D'Hondtův dělitel je z hlediska účinků takto nastaven), připadne někomu, komu by připadnout neměl. Těchto stran může být i více, ale předvolební průzkumy zatím předpovídají pouze jednoho jasného pretendenta na vítězství. Z toho důvodu jsou někteří Babišovy oponenti značně nervózní a přímo úměrně své nervozitě vystupňují v éteru požadavky, aby KDU-ČSL od koaličního projektu upustila a max. přizvala STAN na své kandidátky. Že je podobný scénář čistě formálně možný je zřejmé, avšak že ho lze při zachování ambice na rovnocennou a především kvalitní a dlouhodobou spolupráci dosáhnout nepoměrně složitěji, a navíc pod drobnohledem široké veřejnosti jen dva měsíce před volbami, je zjištění ještě podstatnější. Přesto se však rozviřují spekulace o tom, kdo a proč chce z koalice vycouvat, kdo to udělá a za jakých podmínek. Odtud je pak už jen krok k mediálním výstupům, kterých jsme v posledních dnech svědky. Nutno říct, že nejen k relevantním odhadům a předpovědím politického vývoje, ale i seriózní informativní žurnalistice mají tyto spekulace hodně daleko.
Jádrem jejich sdělení je, že v KDU-ČSL se údajně rozvijí diskuze, jak koaliční projekt se STAN co nejrychleji ukončit. Vedle tradičně vyhledávaného zdroje všech údajných alternativních scénářů vývoje v podobě zlínského hejtmana Jiřího Čunka pak nově přibyl blíže nespecifikovaný zdroj "blízký vedení strany". Podle tohoto evidentně jednoznačně věrohodného a seriózního zdroje se i na úrovni nejvyššího vedení strany probírá scénář ukončení koalice. Že je podobné sdělení evidentní nesmysl s věrohodností na úrovni pavlačového drbu musí být jasné každému, kdo prošel elementárním kurzem mediální výchovy. Takových "věrohodných zdrojů blízkých vedení strany" si totiž lze vymyslet třeba dvacet… Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek tyto spekulace jednoznačně odmítl a popřel jakýkoliv úmysl tohoto typu. Takový závěr pak nevyplývá ani z vyjádření poslance Josefa Uhlíka, jehož jako jediná ocitovala pouze tištěná čtvrteční MF Dnes. Ten pouze uvedl, že se na úrovni poslaneckého klubu diskutuje o nepříznivém vývoji preferencí koalice v posledních volebních modelech a variantách alternativního scénáře, který by možnému volebnímu debaklu předešel. Z ničeho nevyplývá, že se KDU-ČSL snaží koalici jednostranně rozbít. Přesto však senzacechtivé titulky babišovských deníků převzala a po svém modifikovala i média, která jinak na předsedovi ANO nenechávají niť suchou. Lze tak říct, že jestli se novináři z MF Dnes a LN na něčem shodnou s redaktory Echa či Svobodného Fóra, tak je to snaha politicky deklasovat koalici Lidovců a Starostů, a především pak KDU-ČSL, a to i za cenu neseriózních výstupů za hranou novinářské etiky…
Mediální lynč koalice pak vyvrcholil srdceryvným článkem šéfredaktora Respektu Erika Taberyho, který rovnou začal lidovce pranýřovat za údajnou motivaci koalici rozbít. Zbývá se jen ptát, co by pak mohl napsat do dalšího článku, který by mohl vyjít poté, co se koalice skutečně rozpadne jednostranným aktem ze strany KDU-ČSL…
Veškeré mediální konstrukce tohoto typu jsou zcela neodůvodněné. KDU-ČSL i STAN se dohodly na společné koalici s ambicí vytvořit samonosnou platformu pro dnes víceméně bezprizorní voliče, kteří nevěří ve spasitelné vize Andreje Babiše a chtějí volit alternativu proti němu, avšak zároveň si zachovávají nedůvěru k tradičním politickým stranám. Spojení takové strany v podobě KDU-ČSL s téměř stoletou tradicí, pevně danou ideovou pozicí i početným, leč omezeným skalním elektorátem, se "střechovým" hnutím mnoha úspěšných komunálních politiků, má pak být projektem sui generis, překonávajícím jak omezení důvěry v tradiční strany, tak nechuť k populistickým alternativám. Nutnost překročení 10% klauzule pak nikoho nemusí stresovat, poněvadž pokud se má taková hodnota nového subjektu sama o sobě zformovat, je zřejmé, že její potenciál je výrazně větší než pouhých 10% hlasů. Jednoznačná podpora koalici na sjezdech KDU-ČSL i STAN je pak tomto směru více než výmluvná.
Problém však nastává, jak naložit s takto pojatým politickým projektem v momentě, kdy se taková kvalita nedostavuje a o její absenci vypovídají i ony nízké preference. Ty jsou toliko barometrem, nikoliv důkazem daného stavu. To, co zejména lidovce v momentální situaci nejvíc znervózňuje, nejsou volební modely, nýbrž argumenty reálných voličů, které zaznívají ve veřejném diskursu. Z nich vyplývá, že mnozí z těch, kteří odevzdali hlas STAN v posledních krajských či komunálních volbách odmítají pro koalici hlasovat obvykle s odůvodněním, že se jim nelíbí vládní účast KDU-ČSL a její výsledky v rámci koaličního vládnutí. Do budoucna pak mají obavu ze spolupráce koalice s Andrejem Babišem. Zástupcům STAN se pak dlouhodobě nedaří tyto voliče přesvědčit, že hlas pro koalici má význam s ohledem na její svrchovanou ambici představovat samonosnou platformu, která pokud bude dostatečně silná, dokáže účinně čelit jak oligarchům, tak celoživotním "profesionálním politikům" v tradičních stranách. Limity potenciálu vedení KDU-ČSL dosáhnout stejného cíle jsou dány jak jejich vládní účastí, tak vnímáním jejich strany coby partikulárního politického aktéra jako takového.
Pokud se dosažení těchto cílů nedaří, je třeba si klást otázku, jak situaci napravit. Odvolávat se na údajně nepovedený Renčův klip či nedostatečnou přítomnost vizuálů koalice ve veřejném prostoru je argumentačně bezdůvodné. Volby jsou stále ještě daleko a vysoké percento voličů se rozhoduje bezprostředně před nimi. Navíc v době letní "okurkové sezóny" je vedení jakékoliv masivnější kampaně kterékoliv strany zcela bez efektu.
V jednom tak lze souhlasit s Erikem Taberym: předvolební průzkumy nyní nemůžou koalici Lidovců a Starostů zaručit úspěch a pocit jistoty do horké fáze kampaně. To si koneckonců ani nikdo nemyslel. Odvaha a ochota riskovat stojí na pozadí motivace jít do společné koalice od začátku. To, čím se ovšem zabývají vedení i členové a sympatizanti obou subjektů, jsou sdělované postoje mnohých potenciálních voličů koalice k ní. Jestliže by se smysl koaliční spolupráce KDU-ČSL a STAN, to je vytvoření jednak širší, ale taktéž samonosné platformy s hypotetickou vlastní identitou v projektu neobjevil, bude mít tato charakter lidoveckého projektu, k němuž se jako "přívažek" připojuje STAN. V takovém případě postrádá rovnocenná koalice smysl a mnozí by jistě ocenili, že její aktéři zachovávají zdravý rozum a neoplývají sebevražednými sklony. A nejen sebevražednými, ale možná i vražednými, a to pro celý český politický systém, jestliže by pak hrozilo bezprecedentní posílení aktéra, jehož jedinou dosud sdělenou pozicí je obsah brožury, v níž se snivě přihlásil k tomu, že po uchopení moci fakticky ukončí polistopadovou éru…
Lze pak komukoliv vyčítat, že o takových scénářích vede kvalifikovanou interní debatu a zvažuje všechny eventuality, a ve vzájemném souladu a ve snaze tak jako tak postupovat společně? Samozřejmě, že v seriózních podmínkách nikoliv. Pokusy o mediální destrukci koalice Lidovců a Starostů, jichž jsme byli v posledních dnech svědky, tak jsou v lepším případě toliko výrazem právě oné okurkové sezóny, kdy není o čem psát, a tak je třeba si problémy vytvořit. V horším případě je to systematický pokus mediálně zlikvidovat jednoho politického aktéra, který ať dělá co dělá, pořád je to špatně… Všichni, kdo se na této exhibici aktivně podílejí, se pak nemůžou divit, že u nás volby dopadají stále více v rozporu s tím, jak si představujeme evoluci stranického systému ve vyspělé demokratické zemi…



Autor je politolog, je členem KV KDU-ČSL Jihočeského kraje