Česko-Slovensko by mělo existovat, jakožto dvoučlenná mezinárodní organizace

25. září 2016 v 21:46 | Vladimír Hanáček
V pondělí 26. září 2016 se v Bratislavě uskuteční již třetí společné zasedání vlád České a Slovenské republiky v posledních dvou letech. Vznikající tradice společných zasedání vládních kabinetů obou zemí je jistě důležitým příspěvkem spolupráci středoevropských států a hledání společných cest prosazování jejich společných zájmů. Podobná společná zasedání realizovala česká vláda v nedávné minulosti již i s vládou polskou. V případě Slovenska se však jedná o kvalitativně zcela zásadní dimenzi zahraničně-politického směřování ČR. Obě jednotky bývalé federace jsou totiž momentálně spojeny stále silnějším poutem, jehož význam zdaleka převyšuje pouhé mezivládní setkávání. Je proto navýsost důležité zamyslet se nad tím, v jaké situaci se česko-slovenské vztahy nacházejí, v jakém kontextu a jaká pak jsou východiska dalšího naplňování ideje česko-slovenské spolupráce.
Sama tematizace nadcházejícího zasedání obou vlád přesně napovídá zásadní dimenze česko-slovenského vztahu a jejich aktuálnost. Diskuze se bude točit kolem spolupráce obou zemí v oblasti bezpečnosti a naplňování závěrů summitu NATO ve Varšavě. Koordinace stanovisek se dotkne aktuálních výzev evropské integrace: výsledky slovenského předsednictví, Brexit, migrace a otázka kvót. Diskutováno však bude další směřování v oblasti neměnného dědictví bývalé federace, které oběma státům zůstalo natrvalo. Tím je společná energetická a dopravní infrastruktura a její další rozvoj. Řada dalších témat pak spadá do jednotlivých rezortů a všichni ministři společné téma se svým protějškem naleznou. Na první pohled je zřejmé, že nejde o nějaká obskurní expertní témata, nýbrž o bezprecedentně zásadní oblasti života společnosti. Na místě je tedy otázat se, zda koordinace pozic a hledání společných řešení může být z hlediska legitimity dlouhodobě ponechána na bedrech exekutivních orgánů a zda by koordinace a slaďování zvolených řešení české a slovenské politické reprezentace neměla mít nejen taktéž parlamentní, ale nakonec obecně pevnější institucionální oporu.
Česko-slovenský vztah je přitom vytvářen nejen praktickými potřebami, charakterizovanými nutností spolupráce ve zmíněných oblastech, ale má stále i tak trošku vynucenou symbolickou rovinu. Čechů a Slováků je dohromady pouze 15 milionů, což je v celosvětových poměrech velikost malého státu. Oba národy žily dlouhá desetiletí ve společném státě, navíc úplná absence jazykové bariéry (navzdory odlišnostem obou jazyků, světově dosti unikátní) logicky vytváří společný veřejný prostor obou společností a usnadňuje možnosti vzájemné fyzické interakce. Mnozí si všimli, že i téměř čtvrtstoletí po zániku federace nebylo v zemích třetího světa zcela zaznamenáno, že Československo přestalo existovat. Chtít po jejich obyvatelích, aby dokázali navzdory výše zmíněné příbuznosti rozlišit Čechy a Slováky jako dva národy je podobné jako chtít po Evropanech, aby rozlišovali v detailu africké či indiánské kmeny. A právě v této rovině se objevuje nejdůležitější prolnutí dědictví minulosti, symbolické roviny česko-slovenského vztahu, charakterizovaného blízkou příbuzností, a praktické potřeby obou zemí.
V roce 2014 rozvířil hladiny veřejné diskuze o vzájemném poměru ČR a SR nápad zástupců exportních bank obou zemí (ČEB a Eximbanka), kteří v rámci návrhů na úzkou spolupráci v oblasti exportu (zahrnující vzájemné sdílení zkušeností, informování se o nových obchodních příležitostech, úvěrování společných projektů atd.) přišli s ideou obnovení exportní značky: MADE IN CZECHOSLOVAKIA, odkazující na tradice československého vývozu najmě do zemí třetího světa v minulosti. Prolnutí symbolické a praktické potřeby se však poté odrazilo i v kritice podobného záměru. Zaznělo, že podobný záměr nejen postrádá smysl s ohledem na skutečnost, že název odkazuje na neexistující entitu (jde toliko o historismus), nýbrž že může mít negativní, až destruktivní účinky s ohledem na dlouhodobé pracné budování pozic nových exportních značek obou samostatných států. Podobná námitka je vysoce relevantní, a přitom nepostrádá prvek absurdnosti: úspěch na zahraničních trzích souvisí s vnímáním symbolů, které jsou fixovány v povědomí potenciálních odběratelů. Snaha změnit jejich mínění je daleko náročnější a pošetilejší ambicí, než přizpůsobení se jejich potřebám u sebe sama. Navíc v čase, kdy i v oblasti mezinárodního obchodu byla role národních států narušena přítomností a symbolickým vyjádření nadnárodních entit (kdo by neznal exportní označení MADE IN EU…) je provazba exportních značek s institucionálním rámcem a teritoriální působností národních států více než sporná.
Výše řečené dobře dokumentuje jednu důležitou a aktuální potřebu, kterou česko-slovenský poměr obsahuje: tou je nová formalizace vztahu, definovaná nutností posílení vzájemné spolupráce, neomezující se toliko na bilaterální střetávání, ale obsahující potřebu vytvoření nového formalizovaného rámce vzájemné spolupráce na úrovni institucionální a procedurální. Z toho vyplývá, že by vedle pravidelné mezivládní komunikace měla probíhat i společná parlamentní zasedání, ideálně na delegativním principu, jehož agenda by vycházela z bezprostřední potřeby slaďování pozic obou zemí v mnoha oblastech, od společné exportní politiky, přes správu společných infrastrukturních celků, spolupráci v oblasti obrany a bezpečnosti, vzdělávání, vědy a výzkumu až po vzájemnou obchodní, ale i kulturní a turistickou výměnu. Platit by zde měl princip subsidiarity, v praxi znamenající, že v případě věcné neshody v dané oblasti ke koordinaci a sladění politických řešení na exekutivní i legislativní rovině prostě nedojde a každá země zvolí vlastní postup. Podobný institucionální rámec vzájemné spolupráce pak pochopitelně vyžaduje jasnou a oboustranně uznanou kodifikaci pravidel vlastního fungování.
V podobné úvaze se už zcela neskrývaně dostáváme do roviny, která naplňuje i onu druhou, symbolickou rovinu problematiky. Tou je faktické vytvoření nové dvoučlenné mezinárodní organizace, zahrnující oba nástupnické státy bývalé federace. Taková dvoučlenná mezinárodní organizace by pak mohla nést jednoslovný název: Česko-Slovensko, odkazující jak na jednoslovné názvy obou států, tak i na původní sémantický obsah názvu společného státu. Zároveň pak odpovídá i jazykovým pravidlům v obou zemích. V takové situaci by odpadl onen argument, že např. exportní značka MADE IN CZECHO-SLOVAKIA odkazuje na neexistující entitu, jelikož by odkazovala na název zmíněné organizace. Platí to ovšem i v širším jazykovém využití, neboť potřeba jednoslovného zakotvení názvu, odkazujícího na bývalý společný stát je s ohledem na výše řečené taktéž prakticky dosti potřebná. Koneckonců, v neformálnějších dimenzích veřejného života se k užívání podobného jednoslovného názvu obou států, avšak odkazujícího na neexistující institucionální celek, již přistoupilo (např. v názvu dovednostní pěvecké soutěže komerční televize)…
V čistě emocionální rovině by možná podobný počin nemusel plně odpovídat na časté projevy nostalgie po zaniklém státě, jelikož neodpovídá symbolickým důrazům, které podobný sentiment živí. Společný stát Čechů a Slováků ani na federálním, neřkuli na unitárním základě, již obnovit nelze, nikdy k němu nedojde a snad to není ani žádoucí. Vytvoření nadnárodního jednotného institucionálního rámce vzájemné spolupráce však reálné je. Nešlo by o počin finančně nákladný, jelikož podobná struktura by nemusela mít žádné personální ani materiální zázemí, poněvadž ke společným aktivitám lze využít výlučně národní zdroje na recipročním základě a při aplikaci principu rotujícího ročního předsednictví.
Že k podobnému kroku nedošlo před více než dvaceti lety bezprostředně po zániku federace není s ohledem na tehdejší divergentní politický vývoj v obou republikách nikterak překvapivé. I proto mělo rozdělení společného státu v tomto ohledu spíše charakter "rozvodu" než posunu ke kvalitativně novému společnému soužití. Po dvou desetiletích se však zřetelně nacházíme ve zcela jiné situaci a jejím důkazem je právě ono společné zasedání vláda a hlavně jeho agenda. Dostačuje nám, nebo chceme dodat česko-slovenskému poměru nový praktický i symbolický rozměr? Diskutujme o tom!


Autor je politolog, je členem KDU-ČSL a předsedou Mladých lidovců
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama