Pirátská zkouška politické dospělosti

5. prosince 2015 v 22:48 | Vladimír Hanáček
Formování nové vládní většiny na pražském magistrátu představuje neobvyklý politický rébus. Dosud nevídaná fragmentace zastupitelské sestavy a zabetonované pozice jednotlivých aktérů v rámci ochoty a neochoty koaličně spolupracovat výrazně snižují alternaci možných většinových koalic. Dosavadní koalice setrvává v exekutivních orgánech v zájmu zajištění kontinuity jejich činnosti, ale při pohledu na příčiny deklarovaného rozpadu je zřejmé, že dosavadní půdorys je pro další koaliční uspořádání fakticky nevyužitelný.
Pro validní odhad reálných možností dalšího uspořádání je potřeba zanalyzovat příčiny rozpadu dosavadní koalice. Vnitřní pnutí v ANO a debaty o tom, kdo z představitelů jednotlivých křídel má v hnutí navrch, trochu zatemnily skutečnost, že faktickou příčinou rozpadu vládnoucí koalice byly vztahy mezi dvěma většími koaličními partnery a Trojkoalicí, která se navzdory vnitřní heterogenitě i solitérním sklonům odvolaného náměstka Matěje Stropnického postavila za jeho návrh nové podoby pražských stavebních předpisů a podpořila ho ve sporu s primátorkou Krnáčovou. Tento faktor jistě není jedinou příčinou vnitrokoaličního rozkolu, ale především nám ukazuje, že možnosti koaliční spolupráce Trojkoalice s původními koaličními partnery jsou prakticky nereálné.
Od samého počátku magistrátní krize se tak začalo spekulovat, zda nově přizvaným koaličním partnerem navzdory přetrvávajícím polarizaci mezi hnutím ANO a Kalouskovou stranou nebude právě TOP 09 novým třetím partnerem dosavadnímu vládnoucímu duu. Tato varianta byla díky rozhodnutí pražské TOP 09 brzy odmítnuta a můžeme pouze spekulovat, co bylo příčinou tohoto rozhodnutí. Faktem ovšem je, že nově deklarovaná ochota TOP 09, ODS a Trojkoalice koaličně spolupracovat znamená zásadně novou konfiguraci jednotlivých subjektů a svého druhu nové pravo-levé rozdělení zastupitelstva, v němž se Trojkoalice KDU-ČSL, SZ a STAN nově počítá do pravé části spektra.
Ani většina těchto tří, resp. pěti stran však nemá v zastupitelstvu hlavního města většinu. K té jí chybí (i s účastí tří nezávislých zastupitelů, zvolených za TOP 09) ještě dva hlasy. Jazýčkem na váze se tak nově stává poslední zbývající aktér vedle opozičních ANO, ČSSD a KSČM, a těmi jsou Piráti. Nováčci v pražském zastupitelstvu vzbudili pozornost mnoha pražských voličů zásadovým přístupem ve věci úmyslu napravovat poměry z dob minulých a vyloučit z rozhodování všechny ty, kdo nesli za propojení politických míst v pražské samosprávě s nejrůznějšími soukromými zájmy největší zodpovědnost. Tento postoj si Piráti dokázali udržet i za rok vládnutí dosavadní koalice a roli konstruktivní, leč zásadové opozice jim nikdo nemůže upřít. Problém nastává v momentě, kdy takto ustrojená politická formace se zkušenostmi toliko se zásadovým občanským aktivismem a roční opoziční úlohou v zastupitelstvu má mít zásadní vliv na rozhodnutí, zda umožnit vznik nové, a zdá se, že pravděpodobně i jediné možné většinové koalice v Praze.
Neochota spolupracovat s Bémovými pohrobky z řad notně oslabené ODS, která na pražském magistrátu vládla prakticky nepřetržitě již od roku 1991 až do jara 2013, doplněná o podobný nezájem i u historicky podobně zodpovědné ČSSD i tradičně izolované KSČM znamená, že při vzniklém poměru sil by jedinou možnou většinovou koaliční variantou s účastí Pirátů musela být nějaká forma spolupráce ANO a TOP 09. Taková varianta je nejen prakticky vyloučena ve vztahu k celostátní polarizaci mezi pány Babišem a Kalouskem, ale neměla by příliš logiku ani s ohledem na pražské poměry.
Při troše zjednodušení dnes můžeme konstatovat, že oba pomyslně zformované bloky mají své vady na kráse s ohledem na politickou praxi předchozích let, ale usilovat mezi nimi o dohodu by byl větší politický hazard, než upřednostnit jeden z nich na úkor druhého. Vznik magistrátní koalice v prakticky stejném složení jako aktuální celostátní vládní většina a odsun pravicových stran do opozice, znamenal pád Prahy coby poslední bašty neoliberální pravice v zemi. Po roce vládnutí nové koalice je však zřejmé, že ústřední mocenskou roli v rámci nové koalice sehrává duo Kleslová - Březina, doplněné o primátorku Adrianu Krnáčovou, která představuje symbolickou prodlouženou ruku Andreje Babiše na magistrátu hlavního města. Usuzovat, zda jsou takové poměry z morálního hlediska ustrojenější než účast postbémovské ODS a mnoha kontroverzních (tj. elitářských) postav z TOP 09 u moci v Praze, je vskutku nezajímavý podnik. V daném kontextu je třeba ale zdůraznit, že jejich potenciální návrat k moci v Praze se prizmatem vývoje celostátních mocenských poměrů i s ohledem na výše naznačené vnitropražské provazby jeví jako potenciální ozdravení pražské politiky.
Takto politicky praktikovaná konsekvencialistická etika však představuje typ politického pragmatismu, který, aspoň soudě dle jejich mediálních vyjádření, není vůbec vlastní představitelům Pirátů, kteří drží v ruce koaliční trumf. Piráti by se rádi nešpinili spoluprací s umazanými, ale komfort opozice za cenu politického patu si lze jen stěží užívat. Piráti jsou tak postaveni před volbu, zda sehrát konstruktivní roli a umožnit vznik nové pražské koalice, třeba i bez vlastní přímé účasti a tedy i přímé odpovědnosti za zvolená rozhodnutí. A nebo zda setrvat v zásadových pozicích za cenu toho, že budou označeni za viníky politické nestability. Plně tak na pražském magistrátu poprvé za svou krátkou existenci na české politické scéně zažívají tradiční úděl malé strany v momentě, kdy se tato stane (třeba i z čistě aritmetických důvodů) nezbytnou součástí vládnoucí koalice: "buď budeš ocasem koalice, a nebo jsi ústřední destruktor"…
Tato výzva, jíž pražští Piráti dnes čelí, je, zdá se, zkouškou politické dospělosti pro Pirátskou stranu jako celek. Pokud Piráti nechtějí být jen diskusní kroužek či subkulturně definovaná skupina nonkonformních intelektuálů, ale chtějí sehrávat důležitou roli na české politické scéně skrze podíl na moci, měli by tuto zkoušku vzít smrtelně vážně a zaujmout postoj, který přinese pozitivní výsledek Pražanům. A takovým výsledkem nemůže být politický pat a dlouhodobé bezvládí. Přejme Pirátům, ať skrze tuto výzvu politicky dospějí. A dospělí politici by se neměli bát (byť třeba zdánlivě nepříliš mravného) kompromisu.



Autor je politolog
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama