Vládneme ve Strakonicích, nerušit!

10. července 2015 v 10:31 | Vladimír Hanáček
Nové vedení města Strakonice je ve funkcích již téměř tři čtvrtě roku a za tu dobu dokázalo vyvolat nejedno pozdvižení. Strana Strakonická Veřejnost, která získala celou třetinu (tj. sedm) zastupitelských mandátů v loňských komunálních volbách, disponuje většinou v radě města a obsadila všechny uvolněné funkce členů vedení, tedy post starosty i obou místostarostů, představuje pozoruhodný fenomén. Vznikla roku 2010 a od počátku své existence se prezentovala jako plod občanské společnosti ve městě, jako reprezentant občanů Strakonic napříč ideovým spektrem, kteří jsou z různých důvodů nespokojeni s praxí dosavadního, tedy dnes již bývalého, vedení města v čele se starostou Pavlem Vondrysem a jeho kroky a hledají vůči němu srozumitelnou a čitelnou alternativu. Poté, co dva její zástupci zasedli po komunálních volbách 2010 v městském zastupitelstvu, stala se reálnou otevřenou opozicí vůči vedení města a především lídr Břetislav Hrdlička proslul svou nesmiřitelností v kritice jeho politiky. Okřídleným se stal Hrdličkův mediální výrok, že vedení si počíná dle hesla: "město jsme my". Přitom nezůstávalo jen u formalizovaných politických postupů. SV na sebe několikráte upozornila organizací protestních akcí či pouličních happeningů, v nichž se snažila artikulovat své představy nenáročnou formou. Pozornost například vzbudila akce za zřízení nočního osvětlení kostela sv. Markéty, významné to strakonické památky a sakrální stavby, kterýžto záměr však paradoxně nebyl podporován vedením strakonické římskokatolické farnosti.
Všechny tyto skutečnosti podtrhují jedno jediné: Strakonická Veřejnost měla všechny dispozice k tomu stát se reálným nositelem občanského étosu a v momentě vzrůstající nespokojenosti s vedením města mít k dispozici bezprostřední image ústředního opozičního aktéra. Tento potenciál pak SV umožnil, že po loňských volbách mohla na strakonickou radnici vejít v plné parádě hlavním vchodem, a to s výsledkem, z něhož zůstali omráčeni údivem i sami jeho protagonisté.
Ve zdravých politických poměrech znamená taková investice důvěry do volených zástupců ze strany občanů především závazek nezklamat a kritika dosavadního vedení a jeho vládnutí zároveň vyžaduje rychle a jednoznačně prokázat, že nově zvolení zástupci představují zcela nový přístup a styl. Bohužel konstatování, že nové vedení radnice tento kapitál důvěry velmi rychle prohospodařilo, a to způsobem, který si s dosavadními zkušenostmi téměř v ničem nezadá, je po osmi měsících vládnutí nové garnitury zcela odůvodněné.
Vedení města v čele se starostou Břetislavem Hrdličkou selhalo hned v několika zásadních ohledech. Tím prvním je styl rozhodování a uskutečňování svých záměrů v rovině nastavování formátu činnosti městských institucí a firem. Přestože se "hrdličkovcům" v minulosti zdály kroky předchozího vedení města jako projevy arogance moci a válcování oponentů, sami přistoupili k personálním obměnám na městském úřadě, v dozorčích radách a vedení městských institucí s takovou razancí, že se i zavilým kritikům některých odvolávaných manažérů a jejich kroků namnoze zdálo, že by se tyto změny daly učinit daleko více "v rukavičkách" a s mírnějšími dopady na společenské klima a mezilidské vztahy. Ředitelku Městského kulturního střediska záhy následoval šéfredaktor Strakonické televize, poté ředitel Městského ústavu sociálních služeb, pivovaru a tajemník městského úřadu. Personální změny byly následně provázeny nejrůznějšími akty veřejného ostouzení odvolávaných manažérů včetně několika trestních oznámení a otevření mediálních kauz, které vzbudily pozornost i na druhém konci republiky. Druhou kontroverzní dimenzí je nové nastavení chodu těchto institucí po provedení personálních změn. Každý má jistě právo na to prokázat, co v něm je, a hodnotit činnost nově vybraných zástupců do vedení institucí za tak krátkou dobu jistě neradno. Formální okolnosti jejich ustavení včetně zřetelného promítání politických kritérií do výběru, zároveň omezeného rezervoáru adeptů i hodnocení jejich kvalifikace k výkonu funkce však představují odůvodněné pohnutky k obavám. A především, tato praxe budování prostředí vzájemné důvěry a spolupráce mezi relevantními segmenty obyvatel města rozhodně nepřispívá.
Skutečnost, že se nové vedení města rozhodlo zastavit některé připravované investiční akce, najmě v oblasti dopravní infrastruktury (např. kruhového objezdu v Ellerově ulici či příprav výstavby severního dopravního půloblouku), s nimiž se ve schváleném rámci rozpočtu města na rok 2015 přestalo počítat, vedlo mnohé občany k podezření, zda sliby sanace městského rozpočtu nebudou spojeny s politikou škrtání výdajových položek na investice, které si při dosavadním rozvoji města v této oblasti ve Strakonicích v zásadě nikdo nepřeje.
Situace je však horší, poněvadž všechny výše uvedené kroky mají zřetelné dopady na politické poměry na radnici. Konfigurace sil v zastupitelstvu totiž vyžaduje realizaci koaličního vládnutí, a to je při míře věcného souladu či nesouladu mezi zúčastněnými aktéry navýsost problematické. Strakonice totiž za uplynulou dobu od voleb dokázaly nejen vystřídat dvě různé koaliční sestavy v radě města, ale vysvětlování jejich proměn je navíc takový zářez do politické teorie, že se nemožno tomuto aspektu v naší úvaze vyhnout.
Po volbách vzniknuvší koalice SV - ANO 2011 - ODS - VPM sdružila různé nositele různých představ o tom, kam by Strakonice měly směřovat, avšak jedno měli všichni společné: odpor k dosavadnímu "vondrysovskému" vedení města jeho (sebe)prezentaci. Negativní motivace spojit síly proti společnému protivníkovi se však po čase ukázala být přece jen příliš slabou k tomu, aby společné vládnutí na tomto půdorysu bylo dlouhodobě udržitelné. ODS se skrze rozhodnutí svého radního Radka Chvosty vzdát se mandátu v radě odhodlala koalici opustit a odejít do opozice. Jejím zástupcům, zkrátka došlo, že naplnění jejich vizí rozvoje města ve stávající koalici není příliš reálné a jejich pozice příliš slabá a omezená na to, aby jim stálo za to nést náklady, které podíl na moci ve městě má. Rozpad někdejší koalice však neznamenal politický pat na radnici. Zbylé tři koaliční strany totiž rychle přizvaly do rady poslední zbývající politický subjekt v zastupitelstvu, který nebyl zúčastněn ani jedné z předchozích vládnoucích koalic ve městě. Tímto subjektem pak není nikdo jiný než KSČM.
Komunisté v minulosti tradičně představovali "loajální opozici" vůči vedení města a za tuto svou roli byli nejedenkrát odměněni postem předsedy kontrolního výboru zastupitelstva. Tentokráte však byl překročen Rubikon a letitá komunistická zastupitelka Milada Vlasáková usedla v polovině května na uvolněném postu radní. Fakticky tak vznikla koalice v původním složení, kde jen ODS vystřídala KSČM. Toto spojení je pozoruhodné ještě více než předchozí "antivondrysovské" spojenectví. Už fakt, že spolu v radě spolupracují zástupci Strakonické Veřejnosti, která slibovala mnohé veřejné služby ve městě zdarma (MHD, svoz odpadu apod.) s hnutím ANO, chystající se zprivatizovat některé městské provozy, budila značné rozpaky. Že k tomuto tandemu přibude ještě strana, která se netají tím, že samosprávné celky by měly zakládat vlastní výrobní podniky v zájmu přímé tvorby pracovních míst, je pak věcně prakticky nevysvětlitelná. První místopředseda hnutí ANO se nedávno na jeho sněmu vyjádřil o KSČM, že je stranou, jejíž podíl na moci by znamenal katastrofu pro státní rozpočet. Je zajímavé, že ve Strakonicích hodlají zástupci tohoto hnutí sanovat městskou kasu právě za pomoci této strany.
Často je též poukazováno na problematickou předlistopadovou minulost dnešní KSČM a jejích mnohých představitelů. Ne, nehodlám se zde vystavovat častým útokům na příslušníky mé generace, že hodnotit tyto skutečnosti nesmíme s ohledem na absenci osobních zkušeností s minulým režimem. Představa, že dnešní třicátníci nemají co mluvit do toho, kdo jim bude vládnout v jejich dospělém věku, je vrcholem demagogie, avšak od jejích nositelů asi nic jiného ani nelze očekávat. V řadách mé strany je mnoho ctihodných členů staršího věku, kterým byly v minulosti spáchány mnohé křivdy, a tito lidé očekávají, že i my mladší budeme jejich paměť dále zpřítomňovat. V praxi to znamená, že musíme usilovat o to, aby se podobná příkoří již nikdy nekonala, ať už by byl jejich původce kdokoliv.
Začátkem podobné cesty však je stav, kdy starosta Hrdlička prohlašoval vehementně bezprostředně po loňských volbách, že do koalice s komunisty nikdy nevstoupí. A variací na toto prohlášení bylo i jeho vyjádření pár minut po zvolení radní Vlasákové, že její účast v radě neznamená účast KSČM v koalici. Podobný výrok pak znamená buď to, že výběr radních nepodléhá hodnocení programového souladu zúčastněných stran na koaličním principu, což by ovšem znamenalo, že věcného vyjádření vize členů rady města se občan nedovolá. A nebo je skutečnost faktického koaličního vládnutí zakrývána rétorikou, která tento fakt zpochybňuje, což ovšem takovým způsobem rozmlžuje obsah zde užitých politických termínů, že občan Strakonic zanedlouho nebude vůbec rozumět tomu, co je a co není koalice. Přispívá tato praxe k posilování demokratického občanského povědomí a vzorců politické kultury ve městě? Nemusíme být absolventi politologie, abychom nad touto skutečností vážně pochybovali. Třetí možností pak je, že zvolení zastupitelky Vlasákové do rady neznamená účast druhého komunistického zastupitele Tomáše Bernada ve vládnoucí koalici v zastupitelstvu, což by ovšem znamenalo, že je KSČM jako strana na strakonické politické scéně elementárně nejednotná. Zda jí tato hypotetická skutečnost slouží ke cti je pak již nadstavbová otázka. Nic z výše uvedeného ale rozhodně není ke cti strůjcům tohoto uspořádání.
Popsané skutečnosti spolu zdánlivě málo souvisí, avšak ve skutečnosti jedna podmiňuje druhou. Rozpad původní koalice odchodem ODS z ní byl v jádru zapříčiněn nejen výraznými programovými a názorovými rozdíly mezi koaličními stranami, ale taktéž praxí a politickým stylem, jakým se nové vedení vyznačuje. Věcné rozdíly v programu a cílech zúčastněných stran jsou zcela legitimní a nezbytný kompromis poté, co voliči rozdají karty, může legitimně vést k tomu, že zásadní priority svého programu ani jedna ze stran fakticky neprosadí. Zcela zbytečným a z hlediska legitimačních vzorců naprosto nezávislým je ovšem politický styl, jehož nevhodných způsobů se mohou zúčastnění aktéři vždy vyvarovat. To se však nestalo, a zásadní podmínka elementárního kladného hodnocení nového vedení města, tj. udržení předchozí koalice jako nejlepšího možného uspořádání na základě výsledků loňských komunálních voleb, tak nebyla dodržena.
Příští volby jsou ještě daleko a s nimi i hledání nových řešení. Stávající nastavení však nenaskýtá důvody k optimismu: mnoho řečí a málo konkrétních výsledků. Není divu, že občanská nespokojenost stoupá, jak naznačila některá vystoupení občanů na posledním červnovém zastupitelstvu. Strakonická Veřejnost se tak paradoxně ocitla tam, kde byli ti, které v minulosti kritizovala. Sama produktem místní občanské společnosti dnes představuje vládnoucí establishment, vůči kterému se zvedá vlna odporu. Prastará machiavellistická poučka, že moc korumpuje, se tak možná potvrzuje, ale znovu podtrhněme, nemusí tomu tak být! Stačí jen, aby se někdejší občanští aktivisté, kteří kdysi "rušili" zástupce minulého vedení města v jeho vládnutí nechali tentokrát sami rušit nespokojenými občany. Třeba by to znamenalo i to, že jejich skládání účtů za několik let nebude připomínat odchod předchozího vedení města, jehož členové s židlemi, na nichž seděli opravdu nesrostli, i když se zdálo, že jsou o tom bytostně přesvědčeni. Chce to jen zdravý smysl pro sebereflexi a pokoru.


Autor je politolog, je okresním předsedou KDU-ČSL ve Strakonicích
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama