Proslov na konferenci mládežnických organizací 25 let demokracie

15. listopadu 2014 v 23:19 | Vladimír Hanáček
Sestry a bratři Mladí lidovci, kolegyně a kolegové mládežníci, dámy a pánové, vážení hosté,
dovolte mi, abych se ve své úvaze odpíchnul od teze významné polské socioložky Jadwigy Staniszkis, která tvrdí, že Střední Evropa na úsvitu středověkého myšlení neprošla tzv. nominalistickou revolucí. Tato poněkud abstraktně znějící teze vychází z podobného poznání, které v minulých dnech vyjádřil v tisku i náš bývalý předseda Senátu Petr Pithart: NEUMÍME INSTITUCE! Nerozumíme jim a nechápeme jejich význam. Děje se tak proto, že na rozdíl od oněch středověkých nominalistických filozofů nechápeme ustavení jednajícího kolektivního subjektu, politického lidu, DEMOS, jako kontinuální proces postupně probíhající institucionální racionalizace, vyžadující trpělivou a vytrvalou snahu a úsilí, nýbrž jako zvláštní dějinný moment mimořádného, emocionálně zahřátého kolektivního prožitku. Co to u nás znamená? Občany demokratického státu se naši rodiče a prarodiče nestali v červnu 1990 u volební urny, ani pár měsíců předtím na prvních ustavujících či obnovujících sjezdech politických stran, ale na mrazivých náměstích v listopadu 1989, tedy v čase, kdy hroutící se komunistická moc zvažovala, zda proti rodícímu se DEMOS použije sílu, či rychle a pokud možno sebezáchovně předá moc.Tuto moc předala, ale noví reprezentanti lidu jí získali ve zděděném institucionálním rámci normalizačního Československa, jehož přerod ve fungující instituce demokratického právního státu ani dnes, 25 let po této mocenské změně, není zcela dokončen.
Klíčovou institucionální roli v zastupitelské demokracii hrají politické strany. Představují spojnici mezi občanskou společností a státem, resp. politickým systémem. Vycházejí z dílčího hodnotového a ideového základu, jenž je blízký společenskému segmentu, který reprezentují. Představují však také právě onu trvalou a vůči personálním obměnám rezistentní organizační strukturu, poskytující potřebnou kontinuitu veřejného rozhodování. Představují nebo by spíš měly představovat?
Vysvětlovat krizi politického režimu v ČR především vnitřní neduživostí politických stran dnes zdaleka není jen výsadou politologů. Mám však neklamný dojem, že vnitřní krize politických stran je nejbytostnějším výrazem právě krize vztahu naší společnosti k institucím. Je na naší generaci, abychom svobodu, která byla našim předkům před čtvrtstoletím dána coby zvláštní dějinný moment naplnění celoživotních tužeb, chápaly pozitivně, tzn. jako výzvu k činu. Nikoliv však k heroickým výkonům, nýbrž masarykovsky řečeno "práci drobné", všednodenní vytrvalé snaze o kultivaci našich veřejných institucí. A politické strany plní svou roli nejen tehdy, když naplňují svůj dílčí program, ale především tehdy, když sledují uskutečňování blaha vespolného.
Mojí politickou stranou, Československou stranou lidovou, prošlo za téměř 100 let její existence již pět generací. Všichni zažili vzestupy a pády, ale všichni též sledovali stejný cíl. Přál bych všem stranám, jejichž mládežnické organizace jsou zde přítomny, aby měly před sebou stejné vyhlídky.
Demokracie potřebuje demokraty, ale také, a především, demokratické instituce. Budujme cílevědomě a svědomitě v každodenní, často rutinní práci demokratické politické strany tak, aby přežily nejen nás, ale i děti našich dětí!
Děkuji za pozornost!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama