Hovory z Jedové chýše

3. listopadu 2014 v 12:28 | Vladimír Hanáček
Předsednictvo Mladých lidovců vyzvalo prezidenta republiky k abdikaci. Tento požadavek jsem coby jeho člen podpořil a je proto potřeba vysvětlit osobní motivaci k tomu kroku. Důvod pro tuto výzvu by někdo mohl nahlížet v kumulaci kontroverzních výroků a počinů prezidenta v posledním období, týkající se najmě zahraničně-politického směřování země či pojímání oslav státního svátku. Podtrhuji, že navzdory osobní kritičnosti bych vůči těmto záležitostem nepovažoval za adekvátní prezidenta vyzývat k podání demise. Ať tak či onak prezident Zeman byl legitimně zvolen a tyto počiny, byť kontroverzní a hodné ostré politické kritiky jsou zároveň součástí legitimačních obsahů, které stávající prezident před svým zvolením použil. Jednoduše řečeno, voliči Miloše Zemana v druhém kole loňských prezidentských voleb si museli být dobře vědomi jeho proruských a pročínských postojů v zahraničně-politické oblasti, museli si být vědomi jeho letité islamofobie, jeho ochoty pojímat prezidentský úřad silově k polarizaci vztahů především s tehdejší vládou, případně s parlamentem, v němž není přítomna většina Zemanovi zcela oddaná, jeho vůle ocenit své podporovatele udělením státního vyznamenání a snad i vyhrocené vztahy s akademickou obcí a vrchnostenské jednání s jejími představiteli spadá do rangu boucharonského přístupu k výkonu prezidentského úřadu… Toto všechno jsou však postoje, naplněné více či méně legitimním, byť z pohledu zastánce hodnot křesťanské demokracie politicky zcela nepřijatelným obsahem. V demokracii je však standardem, že člověk občas zůstane sedět na lavici poražených a musí respektovat vítěze.
Poslední Zemanovy výroky v Českém rozhlase jsou však již zcela jiného typu. Jsou výrazem opovrhování nejen svými oponenty, nýbrž samotným státem a celou společností, včetně vlastních voličů. Ze dvou milionů sedmi set tisíc lidí, kteří odevzdali stávajícímu prezidentovi loni v lednu svůj hlas, učinil Zeman v očích svých oponentů mrzkou lůzu, která toleruje, nebo dokonce schvaluje prezidentovi nejen vulgární slovník obecně, ale především vulgarismy jako nástroj útoku na sebe sama ze strany hlavy státu. Velké množství Zemanových voličů nade vší pochybnost odevzdalo loni v říjnu ve sněmovních volbách hlas současným vládním stranám. Ty většinově sdílely nesouhlas s politikou předchozí vlády a motivace k jejich zvolení tak byla srovnatelná s tou zvolit prezidentem Miloše Zemana. Tyto strany prosadily veledůležitý zákon o státní službě, jenž upravuje chod státní správy na desetiletí dopředu. Prezident tento zákon kritizoval a využil práva suspenzivního veta, přestože byl posléze přehlasován Sněmovnou. I nadále má právo využít kompetenci návrhu na zrušení příslušných pasáží zákona k Ústavnímu soudu. Na co však právo nemá je tento zákon a jeho tvůrce rétoricky zařazovat do stejné prostorové množiny, v němž se nachází vykřičené domy… Podobný styl je nejen vrcholem nevkusu a nabourává všeobecné mravní základy společenského života, je-li autoritativně prezentován hlavou státu, ale především nabourává samotnou důvěru občanů v demokratické instituce a právní stát. Jak mají občané získat respekt a ochotu k dodržování zákona, o němž se hlava státu vyjádří, že je "zk…ený"…
Prezident tímto jednáním dal najevo, že se v nejlepším případě nedokáže ovládat. Jestliže se někdo nedokáže ovládat, je potřeba mu lidsky pomoci, ale rozhodně nemůže být hlavou státu. Čeho se prezident dopustí ve stavu nepříčetnosti příště? Vyhlásí válku sousedům?...
V horším případě se prezident dokáže zcela ovládat a jeho styl vyjádření i s ním spojené politické postoje jsou chladnokrevným a promyšleným počinem. V takovém případě ale ztrácí jakýkoliv morální nárok na Masarykovo křeslo! Je navýsost nechutné, že prezident hovoří do rozhlasu v pořadu, odkazujícím na místo posledního odpočinku Prezidenta Osvoboditele, a používá přitom slovník, za něž by se styděla i seriálová pražská galérka…
Podobných vyjádření se ve veřejných projevech nedopustil dosud žádný prezident našeho státu, včetně těch komunistických. A možný protiargument, že Klement Gottwald sice neužíval vulgarismy, ale dopustil se mravního zločinu, když podepsal rozsudek smrti nad Dr. Miladou Horákovou, není omluva stávajícího prezidenta, jako spíš výraz dalšího mravního rozkladu českých veřejných poměrů. U legitimně zvoleného prezidenta demokratického státu je vskutku obdivuhodné, že v této perspektivě "pouze" mluví sprostě…
Miloš Zeman jistě není sám, kdo na české politické scéně dlouhodobě překračuje kritéria mravnosti a měl by z ní proto co nejdříve zmizet. Mnozí Zemanovi voliči odůvodňovali své rozhodnutí v 2. kole prezidentských voleb snahou zabrzdit tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska. Je jistě alarmující skutečností, že stávající mediální obraz tohoto střetu vytváří dojem, že naše společnost je rozdělena na dva tábory, sjednocené v jednom šiku za dvěma vzájemně nesmiřitelnými hulváty…
Mladí lidovci tuto perspektivu nesdílí! Jsou mezi nimi voliči obou finalistů loňských prezidentských voleb. Všichni však společně odmítají i nadále praktikovat veřejnou diskuzi i voličská a politická rozhodnutí, která připomínají vytloukání klínu klínem. Jsme přesvědčeni, že prezidentovo jednání není přesným obrazem úrovně této společnosti. Na to si našich spoluobčanů stále velmi vážíme a věříme, že podobné jednání neschvalují. A proto jsme se odhodlali k této výzvě, která je výrazem důvěry v naší společnost a její mravní úroveň!
Strany současné vládní koalice se navzdory všem ideovým a programovým odlišnostem rozhodly společně dosáhnout kultivace veřejných poměrů v ČR a revitalizovat stát směrem k plnění jeho základních funkcí. Mají na toto úsilí dostatečně silný mandát, vzešlý z voleb, které se uskutečnily později než prezidentské klání. Je proto namístě požadovat, aby min. tyto strany a jejich voliči řekli jasné ne prezidentovi, který toto úsilí vlády veřejně denuncuje a mydlí mu schody! A navíc ze svých voličů činí hlupáky a sprosťáky… Strany vládní koalice by měly společně vyzvat prezidenta k rezignaci a do předčasných prezidentských voleb postavit společného, kompromisního, důstojného kandidáta, jenž by symbolizoval širokou shodu české společnosti na dosažení těchto cílů.
Autor je politolog, je členem KDU-ČSL a místopředsedou Mladých lidovců
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama