Uřezané hlavy a zklidnění za větrem

5. října 2014 v 23:41 | Vladimír Hanáček
Pozoruhodným zjevem současné české veřejné diskuze je skutečnost, že téma vztahu k islámu bylo v době zformování tzv. Islámského státu na území Sýrie a Iráku a celosvětového shlédnutí několika zločinů v podobě poprav rukojmích radikálními islamisty na jeho území v ČR traktováno skrze obskurní diskuzi o povolení nosit "šátky" ve veřejných institucích. Paralelně s tím poté přichází několik iniciativ, podepsaných četnými veřejně činnými osobnostmi různých vyznání, které volají jednak po ukončení zneužívání náboženství k šíření nenávisti a násilí, jakož i neoprávněného zevšeobecňování, vedoucího údajně k posilování protiislámských nálad ve společnosti a k populistickému zneužívání tohoto tématu v předvolebních kampaních. Prohlášení Společného hlasu, Fóra židů, křesťanů a muslimů pak vyzývá ke "zklidnění" společnosti, k rozumnému dialogu a pokojnému soužití.
Na tomto prohlášení je pozoruhodných několik argumentačních rovin, které jeho autoři sledují. Při bedlivém rozboru posléze dojdeme k závěru, že intence, kterou autoři sledují, je mimořádně rozporuplná, charakterizována zacyklenými hodnotovými preferencemi a snahou o prvoplánové apely bez ohledu na kontext, do něhož je prohlášení vyvoláváno.
Předpojatý pozorovatel by mohl ihned namítnout, že argumentace prohlášení je založena na výzvě k náboženskému nenásilí, která je s ohledem na dobový kontext zřejmě adresována anonymním vrahům na Blízkém Východě a zcela ve stejné rovině apeluje na českou společnost, aby nenahlížela na české muslimy jako na jejich spojence. Že první bod je reálná skutečnost, zatímco druhý virtuální realita, do níž nelze kromě mediální bubliny s "šátky" žádný reálný sociální jev poslední doby začlenit, je značná vada na kráse tohoto prohlášení, ale to by nebylo nejpodstatnější.
Daleko důležitější je skutečnost, že celková dikce tohoto prohlášení vzbuzuje dojem mimořádně odpovědné výzvy, souvisící se současnými geopolitickými hrozbami. Ve skutečnosti je však prohlášení aktem českého provincialismu a myšlenkových konstrukcí, které nesahají za Šumavu. Ustavení Islámského státu na Blízkém Východě a západoevropský původ některých jeho činitelů a jejich deklarované ambice představují zcela nepochybně do budoucna pro Evropu reálnou hrozbu. Toto téma je navíc v západní Evropě, čelící stále masivnějším vlnám imigrace z muslimských zemí, doprovázeno imigrací způsobeným sociálním napětím v dotčených společnostech a posilováním protiimigračních nálad, a představuje tak velmi reálný mezinárodně-politický problém, s nímž se musí vypořádat především EU jako celek. Mnozí ze signatářů zmíněného prohlášení se léta snaží posilovat v české společnosti vědomí společné odpovědnosti za osud Evropy a nahlížení dobových výzev v celoevropské perspektivě. V tomto prohlášení však paradoxně vyzývají své spoluobčany, aby se nepletli do zahraničních problémů s radikálními islamisty a vší pozornost soustředili na zápecnické budování dobrých vztahů s umírněnými českými muslimy, představujícími v homogenní české společnosti zlomek populace. Zmíněné prohlášení tedy nejen nehodlá spekulovat o tom, zda umírněnost drtivé většiny příslušníků muslimské obce v ČR není zcela nezávislý fakt ve vztahu k předpokladu přítomnosti militantní salafistické buňky, o níž informují tajné služby, ale především zakazuje českým občanům jakkoliv se vměšovat do řešení otázek islámského přistěhovalectví do Evropy a budoucího nastavení podmínek jednotné imigrační politiky EU…
Poukaz na umírněnost českých muslimů a jejich nepočetnost je pak druhý sporný bod tohoto prohlášení. Proč bychom ve společnosti, kde náboženské projevy islámu jsou ve veřejném prostoru téměř neviditelné a nepočetná muslimská komunita není nijak politizována, měli předpokládat posilování protiislámské hysterie? V české společnosti muslimští imigranti (zatím) nepředstavují významnější sociální problém a veřejná diskuze o vnějších projevech náboženských symbolů tradičně vykazuje okurkovosezónní dynamiku. Tyto skutečnosti jsou namnoze zdůrazňovány právě jako principiální odůvodnění absence negativní zkušenosti s muslimy a tudíž neodůvodněnosti projevů nevraživosti vůči nim. Vyjádření veřejných autorit, politiků či novinářů na adresu muslimů nejsou žádným obrazem reálného uvažování většiny populace a o jejich vlivu na veřejné mínění lze vést polemiku. Skupiny militantních odpůrců islámu, mobilizující svými vyjádření společnost k odporu vůči projevům tohoto náboženství ve veřejném prostoru, představují zcela marginální skupiny, které jsou navíc v zorném úhlu BIS. Poněkud relevantnější rozměr začne celé téma mít až po jeho povznesení na mezinárodní úroveň, čemuž se ovšem autoři prohlášení svou dikcí snaží zabránit. Ve skutečnosti tak jejich apel připomíná léčbu zdravého, tedy vyzývání ke "zklidnění" společnost, která je, alespoň pokud jde o pocit ohrožení vlastní identity, práce či majetku ze strany muslimů, naprosto klidná. Celé prohlášení tak připomíná stav, kdy si zdravý člověk tak dlouho vsugerovává, že trpí nevyléčitelnou nemocí, až jí nakonec jednou dostane… Jestli tedy někdo opravdu není klidný, tak jsou to právě autoři tohoto prohlášení. Pocit závažnosti tématu islamofobie coby stěžejního vnitropolitického a společenského problému je projevem zažité obsese, pocházející ze sebemrskačských intelektuálních disputací o "národní povaze" či "národním charakteru". Posilování islamofobie je relevantním společenským tématem v euroatlantickém prostoru pouze prizmatem závažnosti bezpečnostních hrozeb, jež představují radikální islamisté. Ti se v posledních dvou měsících zpřítomňují skrze obrazy zahalených individuí s noži v ruce, stojících vedle ponížených západních zajatců, kterým je posléze uříznuta hlava. Videa s těmito vraždami oblétají svět a objevují se v headlinech zpravodajských relací i na zpravodajských serverech. Jediným účinným prostředkem k eliminaci bezpečnostních hrozeb, které pro západní svět představují, je nalezení a uplatnění účinných prostředků boje proti těmto skupinám a jejich fyzická likvidace. Adekvátním verbálním vyjádřením výzev současné doby tedy je především pojmenovat tento problém a nalézt řešení: vyzvat společnosti včetně umírněné islámské komunity k tomuto boji. Appeaseři všech dob totiž neadekvátností svých výzev vzhledem ke kontextu dosáhli toliko diskreditace hodnot, o něž své výzvy opírali. A to by byl snad nejhorší důsledek podobného počínání. Vše ostatní pak vyznívá jako bagatelizace problémů a vážnosti situace a vytváření pseudoproblémů, což je stav, k němuž neradno směřovat za žádných okolností. S představiteli tzv. Islámského státu se žádný rozumný dialog vést nedá!
Autor je politolog, je lídrem KDU-ČSL do komunálních voleb ve Strakonicích
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavlína Veselá Pavlína Veselá | E-mail | 7. května 2015 v 13:15 | Reagovat

Dobrý den, na Vašich stránkách jsem nikde nenalezla Váš kontakt. Obsah blogu se mi velice líbí a chtěla jsem Vás
kontaktovat ohledně nabídky spolupráces jedním z největších českých internetových knihkupectví. Pokud to bude jen trochu možné, napište mi, prosím, na pavlina@megaknihy.cz. Do předmětu uveďte adresu Vašeho blogu. Těším se na spolupráci, Pavlína Veselá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama