S-TOP 09?

20. října 2014 v 22:22 | Vladimír Hanáček
Všudypřítomné komentáře, označující výsledek TOP 09 v proběhnuvších komunálních a senátních volbách za debakl a věštící neblahé zítřky této kdysi nejmocnější strany v zemi nejsou zdaleka prvoplánové, unáhlené a nadnesené. Kalouskova a Schwarzenbergova strana představuje typ politického subjektu, jenž má v sobě zabudovány všechny důležité dispozice k proliferaci krizových tendencí v rámci směřování strany a jejích volebních vyhlídek. Volební výsledky pak představují pozoruhodný obloukový návrat po dvou letech do pozice, z které se budoucí perspektiva jejího postavení ve stranickém systému dá vyvozovat spíše v černých než v růžových barvách. Pokusme se odpovědět na otázku, proč tomu tak je.
Výsledky komunálních voleb ukázaly prakticky stejný obrázek jako přesně před dvěma lety ve volbách krajských: TOP 09 nedisponuje dostatečně robustní podporou ve středně velkých a větších městech. V krajských městech s výjimkou Prahy se její zisky zdají být oproti dlouhodobému celostátnímu průměru spíše podprůměrně. Ve středně velkých a menších okresních městech jsou ještě horší a na úrovni malých měst do deseti tisíc obyvatel a na venkově strana prakticky neexistuje… Pokud jde o několikaletou fialovou baštu a z pohledu celostátní sebeprezentace strany také výkladní skříň topáckých "úspěchů", tedy hlavní město Prahu, znamená zisk 20% a druhé místo za hnutím ANO v magistrátních volbách faktickou volební prohru. Ještě horší situace je až na malé výjimky na úrovni městských částí. Dostáváme se tak k důležitému závěru: elitní a velkoměstský charakter TOP 09 a socioekonomický i statusový profil jejího skalního elektorátu byl až do těchto voleb nahlížen nejen jako bezpečná záruka celostátní relevance strany a jejího vlivu, ale jeho věrnost byla vysvětlována též jako důkaz toho, jak moc dělají předáci strany svou politickou práci dobře. Pevné pražské voličské jádro TOP 09 bylo většinovému zbytku republiky dlouhodobě prezentováno jako společenská elita a jediný výlučný nositel "evropských standardů" v ČR (vrcholem této perverzní sebeprezentace se pak staly známé předvolební výroky primátora Hudečka o "investicích do centra"…). Proběhnuvší volby však odhalily, že tento elitní a progresivní voličský fundament není ve skutečnosti ničím jiným než zbožným přáním pánů Kalouska a spol. a ve skutečnosti vazba pražských voličů na jejich stranu byla v letech 2010 - 2014 dána spíš ryze konjunkturálními, krátkodobými a identitárně mělkými motivacemi, než uvědomělým "evropanstvím" intelektuální elity země…
Pokud jde o výsledky senátních voleb, tak zde se dá usuzovat budoucí pozice TOP 09 ve stranickém systému ještě průzračněji. Postup pouhých čtyř kandidátů do druhého kola je z pohledu zisků sněmovních stran třetí nejhorší po komunistech a Úsvitu. Druhé kolo pak ukázalo paradoxně velmi nízký potenciál Kalouskovy strany oslovit širší voličské spektrum mimo značně omezený okruh sympatizantů vlastní strany, případně doplněný o dnes rovněž poměrně nepočetný elektorát ODS. Z tohoto hlediska je zajímavé srovnání těchto tendencí s výsledky loňských prezidentských voleb a interpretace masivní podpory předsedovi TOP 09 Karlu Schwarzenbergovi coby důkaz vysokého volebního potenciálu jeho strany do budoucna. Zatímco v prvním kole prezidentských voleb odevzdalo hlasy velké množství voličů i mimo dvě voličské množiny, které o tři čtvrtě roku později odevzdaly hlasy TOP 09 a ODS a ve druhém kole ho pak podpořilo i velké množství pozdějších voličů dnešních vládních stran, v druhém kole letošních senátních voleb nikdo z těchto voličských skupin v příslušných obvodech hlas Kalouskově straně neodevzdal (dílčí výjimku tvoří pouze podpora Martina Gregory na Strakonicku, která však s ohledem na volební účast také nijak výrazně nepřekračuje omezené spektrum voličů pravého středu…).
Právě zde vidíme názorně příklad vývojových tendencí, které byly výše naznačeny. TOP 09 je politickým projektem, jehož voličská podpora prakticky stojí a padá s personálními faktory obsazení kandidátních listin a motivací tuto personalizaci výběru ze strany příslušných voličských skupin uplatnit. Osobnost zakladatele strany Karla Schwarzenberga a jeho mediální image je zde nejen nezastupitelná, ale představuje prakticky conditio sine qua non volebního úspěchu TOP 09. Právě ve volbách, kde je možno s ohledem na technické podmínky tuto personalizaci provést nejefektivněji, tj. ve sněmovních a prezidentských volbách, zaznamenala strana také největší úspěchy, zatímco ve volbách, v nichž jí lze provést nejsložitěji, tj. ve z centrálního hlediska "depersonalizovaných" komunálních a krajských volbách, jakož i lokálně personalizovaných senátních volbách strana opakovaně utrpěla těžké ztráty…
Daleko zásadnější je však věcná, hodnotová a ideová dimenze této osobní identifikace, která významně ovlivňuje ideový profil strany. Karel Schwarzenberg na začátku působení TOP 09 na politické scéně o ní hovořil jako o straně konzervativní, čehož výrazem měla být právě jeho osobnost, charakterizovaná ve veřejném prostoru jeho šlechtickým původem a mezinárodními konexemi. Tato sebedefinice však získala v politice strany relevanci toliko v elitistickém profilu jejího organizačního rámce a hodnotovém odůvodňování vyhroceně neoliberálních receptů, které strana v čele s Miroslavem Kalouskem začala v Nečasově vládě ordinovat. Faktický hodnotový profil jejích voličů však s konzervativními pozicemi měl od počátku velmi málo společného. Mezi skalní sympatizanty TOP 09 se začali řadit především liberálně orientovaní příslušníci kulturní i ekonomické společenské elity, úzce omezené co do vlastního lokálního i sociálního zakotvení. Masovější zisky pak strana získávala především díky hlasům postmaterialisticky orientovaným mladým prvovoličům. A právě zde tkví kámen úrazu ohledně stability a dlouhodobé pevnosti voličské identifikace této cílové skupiny se Schwarzenbergovou stranou. Tato je totiž dána ryze personálními dispozicemi lídra a jeho veřejným obrazem, který přestal výrazněji táhnout poté, co Karel Schwarzenberg začal sehrávat roli, která znamenala faktickou změnu jeho politické pozice.
Zatímco do prezidentských voleb v lednu 2013 byla Schwarzenbergova pozice charakterizována svérázným mediálním přístupem stárnoucího aristokrata, jenž vybočuje z prostředí českých politických souřadnic svým zjevem, smyslem pro humor i politickým nadhledem, po prezidentské volbě se Schwarzenberg octl v nezáviděné roli veřejně korunovaného "Antizemana", aktivně vstupujícího do politických zápasů s notnou dávkou patosu a rozhořčení, která byla posléze umocněna pádem Nečasovy vlády a odchodem představitelů TOP 09 do politické opozice. Předchozí vynětí předsedy TOP 09 z odpovědnosti za vládní politiku a výsledky působení jeho stranických kolegů na některých ministerstvech bylo nově posunuto do zcela jiné polohy, tj. mentálního znicotnění faktické pozice, kterou ve své straně orlický majordomus zastává. Jednoduše řečeno, Schwarzenberg přestal táhnout proto, že poté, co se z něho stal dvojnásobný opoziční předák (vůči vládě i vůči Hradu), došlo reálně k odhalení stavu, který fakticky trval i v předchozím období, tj. Schwarzenberg přestal být nahlížen jako reálný vůdce své strany a do popředí vystoupil její spiritus agens Miroslav Kalousek.
Kalousek v této pozici pokračuje v tom, k čemu bylo nakročeno již v předchozím odbobí, tj. v systematickém překrývání skutečné ideové pozice TOP 09 najmě v socioekonomické oblasti jinými, o prostředí morální paniky z politického vývoje posledních dvou let se opírajícími obsahy, odkazujícími na duchovní a hodnotový odkaz Václava Havla. Podobná strategie je sice celkem pochopitelná s ohledem na fakt, že obecně pochopený socioekonomický neoliberalismus je po zkušenosti s výsledky Nečasovy vlády zcela vyprázdněnou figurou a co do reálné identifikace s nimi by podobný ideový základ vedl spíše k marginalizaci než voličské expanzi strany. Přesto je v něm však zabudována zřetelná věcná disonance, která celý úmysl i na něm postavený politický projekt značně znevěrohodňuje. "Havlovská" velkoměstská pravice a její jednotliví nositelé byli sice vždy socioekonomicky neoliberální a hodnotově postmaterialisticky inklinující, avšak její lídři disponovali osobnostním atributem, který Miroslav Kalousek k dispozici nemá. Bratinka, Kroupa, Žantovský, Ruml, Bursík či Schwarzenberg totiž mají spolu společné to, že všechny lze označit za osobní přátele Václava Havla. Miroslav Kalousek nejen že osobním přítelem Václava Havla nikdy nebyl, ale především bývalý prezident nikdy veřejně nepodporoval politické subjekty, v jejichž řadách Miroslav Kalousek figuroval. I přesto se však Kalousek pokouší zejména v posledním půl roce stylizovat se do pozice ústředního dědice havlovského mravního a hodnotového odkazu a vůdce té části společnosti, která tento odkaz ctí a naplňuje. O tomto faktu svědčí nejen zvýšená snaha zapojit do řad vlastní strany některé osobnosti, které jsou s Václavem Havlem spojovány (např. neúspěšného kandidáta do Senátu Martina Bursíka), ale především veřejná sebestylizace do této role v mediálně vyhrocené podobě (viz. nedávná kauza "komunistický fízl")… Vzhledem k výše řečenému je však tato sebestylizace Miroslava Kalouska zcela nevěrohodná a již jí nelze účinně kompenzovat ani aktivním doplněním přítomností Karla Schwarzenberga, neboť vzhledem k reálným mocenským souřadnicím i osobní agilnosti působí Schwarzenbergova přítomnost stále více jako "kalouskovské křoví" než přidání zcela svébytného mentálního náboje…
Shrneme-li výše řečené, dobereme se jednoznačného závěru: TOP 09 je stranou, která nikdy nepůsobila a nemůže působit bez personálních zdrojů voličské identifikace, přičemž jejím nejen reálným, ale stále více i symbolickým ztělesněním je především Miroslav Kalousek. V žádném případě se nejedná o zavedenou stranu s propracovanou organizační strukturou i početným členstvem, natožpak hodnotově a ideově zakotvenými voličskými identifikacemi.
To však v žádném případě neznamená, že by symbolické, hodnotové, mentální i sémantické obsahy, které se snaží představitelé TOP 09 systematicky rozehrávat, ve společnosti nepůsobily. Naopak! Je možno předpokládat (společně s otcem teorie postmaterialismu Ronaldem Inglehartem), že obecně pochopené ideově-politické obsahy, odvozené z postmateriálních hodnotových orientací budou ve společnosti, především u příslušníků nejmladší generace, i nadále posilovat. Jak však ukazují výsledky již několikerých voleb, dochází k přesunům takto orientovaných voličů od pravicově-neoliberálních marketingových projektů směrem ke stranám, představujícím ekvivalenty relevantních nositelů těchto obsahů v západní Evropě. Zde máme na mysli Stranu zelených a především Piráty. Právě nárůst hlasů Pirátů a jejich prosazení se v komunálních volbách v hlavním městě je možno intuitivně nahlížet jako jednu z možných příčin voličského oslabení TOP 09.
Druhým motivem vedle hodnotového postmaterialismu a vazbě na mladé voliče je zájem příslušníků velkoměstské socioekonomické elity. Ta však s Kalouskovou a Schwarzenbergovou stranou sympatizovala na základě čistě zištných a krátkodobých motivací. Její voličskou poptávku je v současné době daleko účinněji schopno saturovat hnutí Andreje Babiše, neboť do svého ideového backgroundu (mj. hlavně díky vlastní vládní účasti) zcela nenápadně zakomponovalo elitistický socioekonomický zřetel, charakterizovaný symboly "podnikatelského úspěchu"… Pro tento typ voličů jsou antikomunistické hodnotové apely Kalouskovy strany zcela podružnými tématy.
A konečně třetí, byť zanedbatelnou část elektorátu TOP 09 tvoří voliči, věřící prvotním ústním sebeidentifikacím představitelů TOP 09 coby nositelům konzervativních hodnot. Zde existuje přirozený překryv s hypotetickou cílovou skupinou voličů KDU-ČSL. Odliv těchto voličů od TOP 09 k lidovcům započal již zmíněnými krajskými volbami roku 2012 a v dalších volbách byl ještě více posílen, přičemž v proběhnuvších komunálních a senátních volbách doznal vrcholu. Tato voličská skupina je však výrazně méně početná než dvě předchozí. Do podobné kategorie pak patří i doplňování podpory TOP 09 o starostenské hnutí, jehož emancipace znamená faktický zánik pozic této strany v některých regionech.
Suma sumárum, pokud by se naznačené makroúrovňové procesy odlivu dotčených voličských skupin od TOP 09 směrem ke zmíněným subjektům v následujícím období akcelerovaly, je na místě reálně uvažovat o ohrožení Kalouskovy a Schwarzebergovy strany min. ve střednědobém horizontu v pozici systémově relevantní strany. Tato strana má tak geneticky zabudován předpoklad pro to, aby po několika volebních obdobích skončila v politickém podpalubí. A podtrhněme, že nejde o krizi občanské pravice jako takové. Z výše řečeného je zřejmé, že TOP 09 představitelem liberálně-konzervativní občanské pravice fakticky nikdy nebyla. Dosáhnout podobné pozice se však z dnešního pohledu jeví jako nereálný cíl…
Autor je politolog
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama