Lidovci hájí demokratickou politiku a právní stát! Ne estébáky!

1. října 2014 v 16:58 | Vladimír Hanáček
Předvolební atmosféra již několik dní houstne v souvislosti s pátečním hlasováním o změnovém zákonu ke služebnímu zákonu, v jehož souvislosti měl být rozšířen katalog funkcí, na něž se vztahuje povinnost předložení negativního lustračního osvědčení, i na členy vlády. Kontroverze spočívá v tom, že poté, co se nepodařilo prosadit změnu této lustrační povinnosti do znění zákona dle návrhu TOP 09 a ODS, byl přijat návrh služebního zákona bez této změny. Daný stav tak znamená, že lustrační zákon platí v původním znění dále a jeho aplikace je tak stejná jako dosud.
Mediální i osobní ataky představitelů KDU-ČSL ze strany činitelů TOP 09 v čele s Miroslavem Kalouskem, kteří lidovcům vyčítají, že zvednutím ruky pro navržené znění služebního zákona fakticky umožnili bývalým estébákům usednout ve vládních funkcích, představují jednu z nejnehoráznějších demagogií české politické debaty posledních let! Pokusme se probrat jednotlivá fakta a především interpretační souvislosti vzniklé situace směrem k normativnímu ideálu, který radno v této věci sledovat.
Předně je třeba prohlásit, že v rovině čistě procedurální je tato výhrada vůči krokům KDU-ČSL zcela vylhaná. Lidovečtí poslanci podpořili pravicový návrh na rozšíření povinnosti negativního lustračního osvědčení na členy vlády. Poté, co návrh díky postoji poslanců levé části spektra a hnutí ANO neprošel, zvedli ruku pro připravené znění zákona o státní službě, vzešlé z kompromisu mezi vládními stranami a pravicovou opozicí v zájmu jeho schválení v takové lhůtě, aby mohl začít platit od 1. ledna 2015. Dnes svým hlasováním tento záměr posvětil Senát, což se při jeho současném složení dalo očekávat. Tolik k procedurálním záležitostem.
Meritum věci představuje vymezení lustrací z hlediska definice funkčních pozic, s nimiž je tato spjata. Lustrační zákon zakazuje bývalým spolupracovníků StB, nomenklaturním kádrům a zástupcům bezpečnostních složek komunistického Československa vykonávat vedoucí funkce ve státní správě, veřejných institucích a státních podnicích. Položme si zajímavou politologickou otázku: je post člena vlády vedoucí funkce ve státním sektoru, nebo se jedná o primárně politický post, který má obrážet vůli lidu, vyjádřenou ve volbách skrze sněmovní většinu? Z dosavadní praxe jednoznačný závěr vyvodit nelze, poněvadž absence jasné zákonné úpravy vztahu politického vedení rezortu s profesionálním řízením ústředního orgánu státní správy neumožňovala jednoznačné vymezení úlohy ministra v této rovině. Přijetí nového služebního zákona by však nově svědčilo spíše pro druhé hledisko, tedy, že člen exekutivy je primárně nositelem politické vůle a realizátorem politické linie. Navíc formálně dle členění Ústavy je součástí výkonné moci i prezident. Jenže nejpozději od zavedení přímé volby může být zvolen každý, koho voliči zvolí. Pokud bychom chtěli na prezidenta vztahovat lustraci, potom bychom museli pozitivně lustrovanému buď nepřidělit mandát po zvolení, což je absurdní, a nebo bychom mu museli zakázat kandidaturu, což je v rozporu s principem občanské rovnosti. Navíc důležitý argument pro podporu lustračního zákona vždy byl, že neupírá práva, ale výsady! S požadavkem na negativní lustraci u člena vlády, kterýžto je nejen z praktických hledisek, ale i z důvodů morálních zcela oprávněný, se tak dostáváme do paradoxní situace: prezident republiky by měl povinnost požadovat po kandidátech na ministry předložení negativního lustračního osvědčení, ačkoliv by sám byl pozitivně lustrován… Opět tedy vidíme, že celé téma je veskrze jedno velké politikum. Pokud si občané přejí na exekutivních postech bývalé estébáky či nomenklaturní kádry, nezbývá odpůrcům podobné vize, než proti ní bojovat všemi legitimními politickými prostředky! Požadavek na právně garantovanou eliminaci takového stavu je vždycky deficitní, poněvadž z výše naznačených důvodů nelze podobnou ambici přetáhnout až do roviny, kdy je části obyvatel upíráno občanské právo ucházet se o podporu voličů. Podobné opatření by totiž stejně skončilo ve Štrasburku a ještě by bylo velmi pravděpodobné vyhovění podobné stížnosti ze strany Evropského soudu pro lidská práva.
Právě v rovině hodnotového zdůvodnění dikce lustračního zákona je třeba nahlížet i výše uvedený spor. Lustrační zákon upírá příslušné skupině populace "právo na řídící funkci ve státním sektoru", což je privilegium, na nějž nikdo z Ústavy právo nemá. Exekutivní funkce člena vlády taktéž nepředstavuje něco, na co má kdokoliv nezadatelné právo, neboť pochopitelně jde o "omezený zdroj", o nějž se soutěží a někdo prohrává… Tento zápas se však vede ryze politickými prostředky. Zvykově tedy v uplynulých 23 letech platilo, že kandidát na ministra předkládal prezidentu republiky negativní lustrační osvědčení coby podmínku následného jmenování. Tato podmínka však bylo ryze politické rozhodnutí jak prezidenta, tak představitelů dotčených politických stran. Prezident Zeman poprvé jmenoval do vlády ministra bez negativního lustračního osvědčení a toto jmenování podmínil schválením zákona o státní službě. Tuto podmínku neradno chápat jako nějaký bezduchý handl, nýbrž požadavek garance toho, že dotčený ministr nebude mít vliv na profesionální řízení odborného úseku státní správy ve svém rezortu a bude realizovat toliko politickou linii na ministerstvu. Zákon o státní službě odpolitizovává státní správu a zároveň zajišťuje, že na státní úředníky ve vedoucích funkcích v této rovině bude i nadále uplatňován lustrační zákon. Řev páně Kalouska a jeho věrných, že došlo k nějakému prolomení lustračního zákona, je tak zcela neodůvodněný a ve vztahu k reálné změně poměrů možná dokonce i "v protisměru", poněvadž právní garance zabránění infiltrace státní správy agenty StB se skrze tuto normu naopak ještě zvyšuje!
Vymáhání negativního lustračního osvědčení od členů vlády je pak politický postoj, ke kterému se KDU-ČSL vždy hlásila a hlásí. K dosažení tohoto cíle je však nutno mít dostatečnou politickou podporu a sílu. Jestliže 25 let po Listopadu 1989 občanům pojednou nevadí zvolit do zákonodárného sboru osoby s touto minulostí a na Hrad někoho, kdo tuto podmínku nevyžaduje, je to jistě obraz nejen současné situace, ale také důsledků předchozího vývoje. Můžeme pak dlouze polemizovat o tom, nakolik právě předchozí politické kroky těch, kteří se vehementně stylizují do pozice "ochránců mravnosti" nejsou nejsilnější vodou na mlejn společenským náladám, vedoucím k toleranci exponentů předlistopadového režimu v nejvyšších politických funkcích…
KDU-ČSL bude všemi politickými prostředky bojovat proti infiltraci nejvyšší pater politiky estébáky a nomenklaturními kádry. V krajích, kde vládnou koalice ČSSD a KSČM, patří k nejhlasitějším odpůrcům zapojení těchto činitelů do exekutivních orgánů krajských samospráv. Podobný postoj je nezbytnou bytostnou součástí demokratické politiky! Zároveň její poslanci prokázali, že mají smysl pro zodpovědnost za budoucí vývoj a nedopustí, aby byl v ČR demontován právní stát. K tomuto aktu přispívá schválení služebního zákona v předložené podobě! Ryk opozičních předáků proti nim tak není ničím jiným než projevem nervozity před nadcházejícími volbami a upřednostnění hry na emociální stránku veřejného mínění bez jakýchkoliv racionálních souvislostí. Kalkul TOP 09 s tím, že voliči jsou pitomci, kterým stačí několik svalnatých proklamací, doplňovaných obrazem šlechtice s dýmkou, aby si udělali obrázek a dle něj se zachovali u volební urny, je výrazem mimořádné krátkozrakosti a s naplňováním principů demokratické politiky v její silné normativní podobě nemá nic společného!
Autor je politolog, je lídrem KDU-ČSL do komunálních voleb ve Strakonicích
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama