Vyšší minimální mzda jako nová cesta do chudoby

21. září 2014 v 23:05 | Vladimír Hanáček
Ambice vládní ČSSD zvýšit minimální mzdu od 1. ledna 2015 o 700 Kč představuje prubířský kámen koaliční spolupráce vládních stran. Zároveň je jedním z momentů, kdy se po déle trvajícím konsensuálním vyznívání výsledků jednání Tripartity opět objevila neshoda sociálních partnerů na jedné z významných politických priorit, s níž vládní představitelé přicházejí. Tato kontroverze a zlomové linie, které vytváří mezi vládními činiteli, jsou přitom poměrně zbytečnou komplikací, neboť cíle, které vláda v programovém prohlášení deklarovala, jsou tímto opatřením spíše ohroženy než podpořeny.
Předně je třeba podotknout, že návrh je tradičním tématem socialistických a sociálnědemokratických stran v různých evropských zemích a zcela zapadá do socialistického konceptu státních zásahů do ekonomiky a přerozdělování bohatství skrze nastavování právních a administrativních pravidel. Vychází z předpokladu, že povinnost zaměstnavatelů vyplácet minimální mzdu zaměstnancům v určité výši je nástrojem státu k zajišťování důstojných materiálních podmínek života občanů. Tradiční protiargument donedávna i u nás vládnoucí neoliberální pravice vychází z principiálního odmítání podobných intervencí státu do ekonomiky, zvyšování náklady zaměstnavatelů na mzdy, jakož i předpokladu, že "každý nechť se postará sám o sebe" a tudíž si sežene dostatečně kvalifikovanou práci, za níž obdrží plat ve výši, která mu umožní důstojně vyžít. Neoliberální pravice by tak nejen minimální mzdu nezvyšovala, ale rovnou by jí zrušila jako přebytečný instrument.
Obě tato schémata uvažování o problému jsou krajními póly nahlížení na způsoby rozdělování bohatství ve společnosti a právě pohybování se "ode zdi ke zdi" v české veřejné diskuzi na daná témata dlouhodobě způsobovalo nejen napětí ve společnosti a komplikovalo aktivní politiku zaměstnanosti, ale taktéž neumožňovalo volit takové prostředky řešení této otázky, které by byly v souladu s deklarovaným hodnotovým cílem, tj. zajistit důstojné životní podmínky nejnižším příjmovým skupinám.
Koaliční partneři, tedy hnutí ANO a KDU-ČSL, s tímto návrhem sociální demokracie nadšený souhlas nevyslovili. Jejich nevůli ke zvyšování minimální mzdy rozhodně nelze nahlížet jako přitakání výše zmíněným neoliberálním přístupům, nebo dokonce neochotu pomoci sociálně slabším k vytvoření dostatečného materiálního zázemí. ANO 2011 se z protestního antiestablishmentového hnutí postupně přerozuje v podnikatelskou stranu, hájící zájmy českých zaměstnavatelů od drobných živnostníků a středních firem, až po kapitány průmyslu a velkoproducenty s téměř monopolním postavením na trhu. S tím souvisí i snaha dobrat se konsensu těchto politických a ekonomických aktérů s politickými a sociálními partnery v podobě sociálnědemokratické levice a odborů na koncepci takové politiky zaměstnanosti, která by vyšla z předpokladu, že podnikatelský úspěch rovná se pracovní příležitosti pro zaměstnance. Je zřejmé, že Andrej Babiš a jeho političtí soukmenovci hodlají nechat v příštích letech náležitě vykrvácet levicový elektorát ve svůj prospěch a prohlašují, že "stát by měl být řízen jako firma". Nezbývá tedy než dosáhnout toho, aby se v očích levicových voličů ze zaopatřovacího státu stala zaopatřovací firma a preference ANO vyletí do vesmíru…
KDU-ČSL je motivována ke svému nesouhlasu se sociálnědemokratickým návrhem z podobných pohnutek, které však nemají jalově technicistní, nýbrž hodnotové pozadí. Nejdůležitější hodnotou je zde sociální soudržnost, charakterizovaná vztahem vzájemného respektu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Zaměstnavatel by měl zohledňovat sociální situaci zaměstnance a jí adekvátně mu vyplácet mzdu. Mzdové náklady však musí obrážet reálné možnosti, vyvěrající z ekonomické výkonnosti podniku. Je zřejmé, že zaměstnanec pobírající minimální mzdu je sice znevýhodněn vůči zaměstnancům, kteří mají platový příjem vyšší, avšak rozhodně je naopak zvýhodněn vůči těm, kteří pracují za méně či vůbec, a to nejen prakticky co do výše mzdy, ale též symbolicky, co do pracovního úvazku a z něj plynoucích zabezpečení.
V této perspektivě je požadavek na poměrně razantní zvýšení minimální mzdy do výše 9 200 Kč měsíčně nejen nesystémový, ale z hlediska zájmů zaměstnance dokonce velmi nebezpečný. Celkové zvýšení mzdových nákladů s tím spojené totiž může zaměstnavatele motivovat k tomu, aby snižovali svým zaměstnancům pracovní úvazky a ve finále jim vypláceli mzdu v takové výši, která zdaleka nedosahuje ani na současnou úroveň minimální mzdy. V situaci, že by došlo v krajním případě například k tak zásadní změně zaměstnaneckého poměru, v němž by zaměstnavatel dosavadnímu zaměstnanci na plný úvazek za minimální mzdu nabídl pracovní poměr na DPP coby podmínku setrvání v pracovní pozici, jsou ve hře ještě dva další aspekty problému. Zaměstnanec se v tu chvíli nachází v pozici osoby bez zdanitelných příjmů. To znamená, že na sociální pojištění zaměstnanec nově nic neodvádí (pokud si ho sám dobrovolně nepřihlásí), což ovšem v budoucnu negativně dolehne na jeho výměr výše důchodu dle odpracovaných let. Odvod na zdravotní pojištění je povinen platit, avšak ve výši minimálního vyměřovacího základu, jehož výše je vypočtena jako 13,5% minimální mzdy. Je paradoxní, že zaměstnanec, za kterého zaměstnavatel neodvádí pojistné ani nedisponuje příjmem ve výši minimální mzdy, je nucen sám odvádět pojistné v této výši a ještě se registrovat u své zdravotní pojišťovny jako samoplátce.
Tato krajní varianta dobře ilustruje bezzubost a nedomyšlenost záměrů zastánců navyšování minimální mzdy jako předpokládaného nástroje důstojných mzdových podmínek nejnižších příjmových skupin. Dotyčný zaměstnanec v tomto modelovém příkladu má v podstatě pouze dvě možnosti: buď se snažit si práci udržet i ve změněných podmínkách, znamenající pro něj ve skutečnosti daleko vyšší životní náklady než v dosavadní praxi pobírání minimální mzdy v nižší výši, a nebo práci opustí a začne pobírat dávky v nezaměstnanosti…
Je třeba zdůraznit, že podobný regres je z hlediska nastavení logiky povinností odvodů na straně zaměstnanců i zaměstnavatelů na stejné úrovni jako snížení mzdy zaměstnance skrze úpravu pracovního úvazku, vedoucí k jeho povinnosti hradit doplatek na zdravotním pojištění do výše minimálního vyměřovacího základu. Ta může být dle ustanovení zákoníku práce přenesena na zaměstnavatele (pokud je vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn překážkami na straně organizace). To však v praxi znamená v podstatě totéž jako zvyšování mzdových nákladů v souvislosti se zvýšením minimální mzdy… A navíc, a to je nejdůležitější, se zde oslabuje vzájemná důvěra a spolupráce mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem!
V praxi je tak možno předpokládat, že požadavek na razantní zvýšení minimální mzdy může paradoxně namnoze přinést regres příjmů dotčených zaměstnanců i pod jejich stávající úroveň, snížení jejich sociálního krytí skrze pojistné, oslabení důvěry a pozitivního vztahu k zaměstnavateli a v neposlední řadě i deklasování zaměstnance na úroveň "nádeníka" bez plného úvazku, mající pochopitelně psychologické i symbolické dopady. Na straně zaměstnavatele pak znamená jediné, chce-li se zaměstnavatel vyhnout podobným krizovým scénářům, musí chtě nechtě zvýšit náklady na mzdy. Očekávat empatii socialistických představitelů vůči zaměstnavatelům asi tradičně nelze, ale argumenty výše vznesené ve vztahu ke zaměstnanci by sociálnědemokratičtí lídři a odboroví předáci brát v potaz měli, chtějí-li skutečně naplňovat hodnotové cíle, k nimž se často ostentativně hlásí. Druhou možností je, že se pokusí tato pravidla legislativně celá předělat tak, aby k podobným scénářům nevedla, avšak k tomu nemají ani odvahu, ani politické nástroje, a dokonce ani dobré vnější předpoklady s ohledem na fakt, že by podobné úpravy mohly zcela destabilizovat systém odvodů na pojistném a následné pojistné plnění.
Tlak menších koaličních partnerů je tak více než žádoucí! Zvyšování minimální mzdy o 700 Kč není krok ani systémový, ani sociálně citliví, jak se mnozí domnívají. Nezbývá než doufat, že si to brzy uvědomí i ti, kteří se za tuto "pomoc potřebných" tak vehementně zasazují…

Autor je politolog, je lídrem KDU-ČSL do komunálních voleb ve Strakonicích
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama