Aféra Sienkiewicz: ne konec polského státu, ale konec Tuska

18. června 2014 v 22:27 | Vladimír Hanáček
Český pozorovatel aktuálních událostí na politické scéně v Polsku má tak trochu déjá vu: minulou sobotu zveřejnil deník Wprost nahrávku, na níž loni v červenci rozmlouvá ministr vnitra Bartłomiej Sienkiewicz s guvernérem polské centrální banky Markem Belkou a žádá ho o pomoc NBP směrem k možnostem vlády naplňovat svoje fiskální cíle. Guvernér pomoc přislibuje pod podmínkou odvolání ministra financí Jacka Rostowského a novelizaci zákona o NBP, kterýmžto požadavkům vláda záhy vyhověla. Uniklé odposlechy odhalují tendenci vládních představitelů posilovat svou moc na úkor nezávislosti státních orgánů, v tomto případě NBP. Ministr vnitra dokonce v argumentaci použil výrok, že by vládní PO přivítala, kdyby centrální banka pomohla zabránit, aby se k moci vrátilo opoziční PiS. Premiér Donald Tusk na uniklé odposlechy reagoval po svém: na pondělní tiskové konferenci označil únik informací za snahu určité zájmové skupiny nelegálně a nelegitimně převzít moc v zemi. Dnes se v redakci deníku Wprost objevili zástupci prokuratury. Opozice volá po demisi vlády a aféru považuje za ohrožení základních funkcí demokratického státu.
Český pozorovatel si proto nemůže nepřipomenout přesně rok staré události po zásahu policie a zatčení několika osob blízkých premiérovi, jakož i Nečasovy reakce na vzniklou situaci…
Polský kontext je však odlišný v tom, že premiér Tusk sice nerad, ale přesto musí připustit, že jednání jeho ministra vnitra bylo z mnoha důvodů nepřijatelné. Odvolat Sienkiewicze však nehodlá a na rozdíl od dalšího ministerského aktéra dalších uniklých odposlechů, bývalého ministra dopravy, stavebnictví a mořského hospodářství Sławomira Nowaka, kterého nepřímo označil za lumpa, s nímž by nechtěl být v jedné straně, označil Sienkiewiczovy výroky za problematické nanejvýš co do formy: jakoby četné užité vulgarismy a oplzlosti byly horší vizitkou, než snaha narušit nezávislost centrální banky… Rozdíl mezi těmito dvěma ministry je v tom, že zatímco Nowak po vypuknuvší aféře kolem jeho majetkového přiznání (kteréžto skutečnosti se týkaly i uniklé odposlechy) rezignoval na vládní funkci a pozastavil členství v PO, z kteréžto strany předevčírem definitivně vystoupil, Bartłomiej Sienkiewicz je dosud sloužícím ministrem vnitřních věcí.
Vzniknuvší aféra je bezesporu největším vnitropolitickým otřesem v Polsku od dob vlád vedených PiS a ani smolenská tragédie neznamenala pro polský stát takový moment nestability, jaký mohou způsobit podezření o úmyslech aktérů odposlechů a z nich plynoucí nedůvěra veřejnosti ve vládu a státní orgány. Vzniklá situace je navíc již několikátým výrazným otřesem křesla premiéra a šéfa PO Donalda Tuska. Jeho vláda čelí vleklým rozpočtovým problémům i poklesu donedávna poměrně prosperujícího polského hospodářství a zvyšující se nezaměstnanosti. Některé její reformní kroky, jako např. změna důchodového systému a odstranění komerčního spoření (tzv. OFE), z něhož byly naspořené prostředky převedeny do státního rozpočtu, přitom znamenaly výraznou kritiku premiérových oponentů i z řad některých nejen bývalých, ale dokonce i současných spolustraníků. Úsilí vládní strany o posílení vlastní mocenské pozice na úkor opozičního PiS Jarosława Kaczyńského skrze manipulaci nezávislých státních orgánů tak může být takový zásah důvěry v stávajícího, zatím suverénně nejdéle sloužícího polského premiéra po roce 1989, z něhož se Tusk a jeho strana již jen tak nevzpamatuje.
Varšavský politolog prof. Kazimierz Kik soudí (rozhovor online dostupný zde: http://www.polskatimes.pl/artykul/3475855,afera-tasmowa-prof-kik-to-koniec-zdolnosci-koalicyjnej-po-teraz-sld-staje-obok-pis,id,t.html?cookie=1), že vzniklá aféra znamená konec PO coby strany s širokým koaličním potenciálem. Jakkoliv koaliční partner PSL se zatím neodhodlal ke kroku opustit vládní koalici a tím nejen fakticky pohřbít Tuskovu vládu, ale pravděpodobně i vyvolat předčasné volby, dá se očekávat, že se lidovci již dlouho vládní spoluprací s Tuskovou stranou pálit nebudou, zvlášť v situaci, kdy se jejich volební preference pohybují těsně kolem pětiprocentní hranice. Podobně Kik soudí, že možnost dlouho prorokovaného "postpolitického" spojenectví doposud opoziční levicové SLD a PO je nyní značně nepravděpodobná, neboť postkomunisté, pamětlivi vlastních afér z dob svých vlád (Rywin, Orlen), nebudou mít zájem vstupovat do aliance se stranou, jejíž důvěryhodnost je výrazně pošramocena. Prof. Kik tak konstatuje, že kdyby byla na polské politické scéně relevantnější a umírněnější formace, než je opoziční PiS, která by se mohla stát alternativou pro dosavadní voliče PO, znamenaly by tyto aféry možná úplný konec PO na polské politické scéně.
Paradoxní ovšem je, že v uplynulých čtyřech letech vznikly min. dvě politické formace, které mají personální původ v PO, a které se odhodlaly mobilizovat vybranou část ideově poměrně široce rozkročeného elektorátu PO z dob její největší slávy před rokem 2011. První je liberální a militantně sekularistické uskupení Janusze Palikota Tvoje hnutí (Twój Ruch), které dobylo v minulých parlamentních volbách roku 2011 desetiprocentní volební podporu. Druhou stranou je loni v prosinci vzniknuvší formace bývalého ministra spravedlnosti a Tuskova neúspěšného rivala z loňského souboje o předsednické křeslo PO Jarosława Gowina Polsko společně (Polska Razem Jarosława Gowina), jehož cílem bylo oslovit hodnotově konzervativní voliče, kterým Kaczyńského strana se svým planým radikalismem nenabízela dostatečně atraktivní obsah, a zároveň zmobilizovat ve svůj prospěch i ty voliče, kterým politika Tuskovy vlády připadala jako nesouladná s pravicovými postuláty politiky volného trhu (představitelé PRJG hovořili o veškeré konkurenci na polské politické scéně jako o "socialistech"). Podobné vymezení však vytvořilo natolik exkluzivní programovou nabídku, že se zatím podobné úsilí Gowinovi vrací jako bumerang: v evropských volbách PRJG zcela propadla a v průzkumech volebních preferencí se zatím pohybuje hluboko pod 5% hranicí.
Úvaha o voličských alternativách vůči PO tak znamená možný závěr, že její voliči v podstatě nemají na vybranou, než vzít Tuskovu stranu na milost, pokud nechtějí, aby se k vládě vrátilo Kaczyńského PiS. Právě tento dovětek je však pro další polské politické vyhlídky zásadní. Vnější málo informovaný pozorovatel by totiž mohl poměrně snadno přehlédnout skutečnost, že vnímání polské veřejnosti směrem k lídrovi PiS a jeho politickým cílům se v poslední době značně proměnilo a již v mnoha ohledech málo připomíná společenskou atmosféru jak těsně po konci vlád PiS a jejich skandálech roku 2007, tak i v době vrcholu "smolenského běsnění" v letech 2010 - 2011, kdy představitelé PiS otevřeně hovořili o vládních představitelích jako o vrazích a ruských agentech. Tehdy se za Tuskovu stranu postavili všichni, kterým podobný styl politiky, vedoucí k bezprecedentní společenské polarizaci, jakož i znovuobnovené vize Čtvrté Rzeczypospolité coby státu, založeného na nových morálních základech, vyvěrajících z národně-konzervativních tradic polské politiky a zásadně odmítajících postkomunistické kompromisnictví coby "komplot kulatého stolu", připadaly zcela nepatřičné. Dnes tváří v tvář hospodářským a sociálním problémům, situaci na Ukrajině (kterou stoupenci PiS hodnotí jako historický doklad správnosti zahraniční politiky bratrů Kaczyńských, hájící nezávislost Polska a ostatních postkomunistických zemí před ruským expanzionismem), rozpačitým výsledkům vyšetřování příčin smolenské tragédie, jakož i politické bezradnosti a skandálům vládní PO a premiéra Tuska, se mnoha Polákům začala Kaczyńského strana jevit jako přijatelná alternativa, jejíž opětovné vládní angažmá by mohlo přinést alespoň dílčí zlepšení stávající situace.
V posledním volebním průzkumu činí náskok PiS před PO rovných 8 procentních bodů a dosahuje výše 32% voličské podpory. Vzhledem ke vzniklým okolnostem pak dosahuje PiS potenciálně vyššího koaličního potenciálu než PO, neboť vedle pragmatické PSL, která by jistě z vládního angažmá s PiS coby "jazýček na vahách" dokázala leccos vytěžit pro svou tradiční zemědělskou a venkovskou voličskou klientelu, se další potenciální partner rýsuje i v Nové pravici dosavadního outsidera a nezlomného enfant terrible polské politické scény Janusze Korwin-Mikkeho, pokud se tato dostane do Sejmu, což vzhledem k jejím současným preferencím i obecným společenským náladám, jakož i poměrně dobré pozici Nové pravice mezi příslušníky "facebookové generace" není vůbec nereálné.
Jarosław Kaczyński tak získal k dnešním 65. narozeninám výraznou příležitost dosáhnout svého vysněného vládního comebacku a vzhledem k jeho zřetelným povahovým rysům i silného zadostiučinění. Jestli tento nastane na podzim příštího roku v řádných volbách, či vývoj uspíší situaci a Poláci půjdou k předčasným volbám dříve, je méně podstatné. Naopak Donald Tusk se ocitl nad propastí, do níž pád může znamenat definitivní konec jeho politické kariéry. Odpůrců má ve vlastní straně mnoho. A volební debakl by jejich volání po odchodu zakladatele strany a jejího dosavadního jediného předsedy z jejího čela jen posílil. Poláky čeká horké politické léto…



Autor je politolog
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama