Kiska není Schwarzenberg, když mu to vydrží, vyhraje

20. března 2014 v 23:44 | Vladimír Hanáček
První kolo prezidentských voleb na Slovensku přineslo minulou sobotu výsledky, které mnohé napovídají o aktuální politické situaci u našich východních sousedů, a právě v jejím kontextu je především nutné je vnímat. Český pozorovatel si nemůže nepřipomenout stále čerstvý rok a dva měsíce starý zážitek z historicky první přímé volby v ČR. Tento dojem je ještě umocněn sledováním veřejné prezentace obou postoupivších kandidátů do druhého kola před rozhodujícím kláním, které Slováky čeká 29. března. Česká média a komentátoři se proto namnoze pokoušejí formulovat paralely s českou zkušeností a skrze ní traktovat i souběžné vystupování obou kandidátů i očekávání konečných výsledků. Takový postup je sice navýsost vzrušující a po více než dvaceti letech od zániku společného státu může bohulibě sloužit jako upevňování vzájemného povědomí o sobě navzájem, pocitu sounáležitosti a zodpovědnosti za dějinný vývoj na obou březích Moravy. Nenechme se však mýlit povrchními podobnostmi, slovenská situace je jiná, jiní jsou kandidáti a jiné je i společenské očekávání od prezidentské volby i samotné budoucí hlavy státu.
Ptáme-li se, co první kolo prezidentských voleb napovědělo o současných politických náladách slovenské společnosti a budoucí možné evoluci slovenského stranického systému, pak odpověď není pod dojmem výsledků nijak lichotivá. Především ve zcela unikátní míře akceleruje rozklad stranickopolitických aktérů v pravé části spektra. Strany stávající parlamentní pravicové opozice, sdružené v tzv. Ľudové platformě, se po měsících dlouhého a poměrně napjatého vyjednávání shodly na společném kandidátovi, bývalém předsedovi parlamentu a KDH Pavlu Hrušovském. Ten se ziskem 3,34% hlasů zcela propadl. Kandidát další pravicové opoziční strany, liberální SAS, její poslanec Peter Osuský svou kandidaturu radši stáhl. Naopak skokanem letošních prezidentských voleb je nezařazený poslanec, zvolený a vzešlý z řad KDH, Radoslav Procházka. Tento teprve dvaačtyřicetiletý, titulem z prestižní zahraniční univerzity se pyšnící právník obsadil třetí místo se ziskem 21,2% a těsně atakoval hranici postupu do druhého kola. Procházkovu výsledku je třeba věnovat pozornost ve dvojím ohledu. Jednak jde samozřejmě z pohledu stranického systému o nepříliš žádoucí výraz posílení personalizace voličského rozhodování, zdůraznění osobnostního profilu a charismatu kandidáta a v neposlední řadě i faktor stranické příslušnosti, v kterémžto ohledu jde o velmi slušný výsledek outsidera stranického systému. Na druhou stranu je však třeba konstatovat, že Procházka není otevřeně antistranický, nebo dokonce antipolitický kandidát, a v kampani se ani nesnažil tak prezentovat. Podobná profilace by navíc nepůsobila věrohodně u bývalého činitele parlamentní strany, jenž sice svou veřejnou image výrazně ovlivnil svým solitérským postupem a otevřenou kritikou stranické politiky na půdě parlamentu, avšak zároveň v prezidentské volbě nijak neskrýval své pravicové postoje i vůli je dále aktivně politicky naplňovat, i kdyby nebyl zvolen prezidentem. Tato taktika významně ovlivňuje vymezení cílové skupiny voličů, kteří Procházkovi dali hlas. Ukazatele volební geografie prvního kola jasně potvrzují, že Procházkovi se podařilo účinně propojit dvě poměrně odlišné voličské skupiny: na jedné straně socioekonomicky nejsilnější a kulturně-hodnotově nejkosmopolitnější obyvatele velkých měst a jejich satelitů, kteří historicky tvoří tradiční jádro elektorátu slovenské pravice, především SDKÚ-DS a SAS. Na druhé straně však Procházka výrazně uspěl i u skupiny tradičních voličů strany, za níž je poslancem. Velmi dobré výsledky tak zaznamenal i v tradičních baštách KDH na severozápadním (okresy Námestovo a Čadca) či východním Slovensku (okresy Bardejov, Vranov nad Topľou, Humenné), reprezentovaných tradičně katolicky orientovanými obyvateli menších měst a venkova. Součinnost všech zmíněných faktorů tak znamená, že pokud se Radoslav Procházka po "úspěšném neúspěchu" v prezidentské volbě rozhodne vytvořit novou pravicovou stranickou formaci, v jejímž čele stane, může být tato v příštích parlamentních volbách velmi nepříjemným konkurentem v podstatě všech stávajících stran pravicové parlamentní opozice…
Dalším "neúspěšně úspěšným" outsiderem stranického systému v prvním kole je herec Milan Kňažko, pozoruhodná osobnost slovenské politiky, spojující v sobě mnohé zdánlivě protikladné osobnostní charakteristiky: pro mnohé přetrvávající symbol Listopadu 1989 na Slovensku, posléze blízký spojenec Vladimíra Mečiara a historicky první ministr zahraničí samostatného Slovenska, nakonec Mečiarův zarytý kritik a ministr kultury v první Dzurindově vládě. Kňažko získal 12,9% hlasů a oslovil patrně především velkoměstskou inteligenci v Bratislavě a v Košicích. Poněkud zapomenutým, leč co do volebního zisku nezanedbatelným pátým v pořadí je kandidát Strany maďarské komunity Gyula Bárdos, který v celostátním průměru jen těsně překročil pětiprocentní hranici (5,1%), nýbrž jeho výsledky v oblastech osídlených maďarskou menšinou jasně ukazují, že její příslušníci masově preferovali právě jeho (v okresech Dunajská Streda a Komárno překročila Bárdosova podpora dokonce i 50% hranici!...). Nutno připomenout, že SMK je od roku 2010 mimoparlamentní stranou a hlasy maďarských voličů naopak v parlamentních volbách většinově získala strana MOST-HÍD Bély Bugára, která tentokráte podpořila Hrušovského, který ovšem ani u maďarských voličů neuspěl. I v Bárdosově případě tak jde o outsidera stranického systému z pohledu jeho stávajícího formátu.
Proč je radno těmto kandidátům věnovat takovou pozornost. Především proto, že navzdory všem odlišnostem se dá očekávat, že jejich voliči se masivně přesunou k druhému v pořadí, postoupivšímu do druhého kola, nezávislému kandidátovi Andreji Kiskovi. Tento popradský podnikatel a filantrop je v dlouhodobém ohledu snad největším překvapením slovenských prezidentských voleb pro zahraničního pozorovatele. I v ČR prakticky neznámý Kiska je znám jako zakladatel charitativní organizace Dobrý anjel, pomáhající nemocným rakovinou. Jeho podnikatelské aktivity a veřejná činnost i soukromí jsou však i pro většinu Slováků natolik málo známé, že je tato skutečnost paradoxně jeho výhodou i nevýhodou zároveň. Výhodou je v tom smyslu, že se Kiskovi po dobu jeho prezidentské kampaně (kterou vyhlásil již na podzim 2012) podařilo zaujmout veřejnost svojí nonkonformitou ve vztahu k mainstreamovým politickým tématům a stylům, zdůrazňováním osobní kompetence a profesionality, nesporného charismatu a v neposlední řadě i snahou vyjít vstříc (nejen na Slovensku) posilujícím antistranickým náladám sebestylizací do pozice ostentativního nepolitika, který skrze tuto svou dispozici umně spojí na postu hlavy státu principiálně opozičního aktéra vůči jak z pohledu značné části veřejnosti zkorumpované politické třídě obecně, tak vůči jejímu dílčímu nejmocnějšímu segmentu v podobě vládnoucí strany SMER-SD a premiéra Roberta Fica. Kiskovou nevýhodou v přímém souboji s Ficem ve druhém kole volby je však to, že jeho málo známá podnikatelská minulost i osobní život mohou na základě premiérovy radikální ofenzívy odhalit fenomény, které velkou část veřejnosti znejistí, nebo dokonce zcela odradí od vůle vytrvat v ochotě se s Kiskou identifikovat jako s potenciálním prezidentem. Premiér Fico, jenž v tomto prezidentském duelu hraje vskutku vabank (kohabitace s nevyzpytatelným prezidentem, jenž zároveň představuje nejen typově, ale i principiálně opozičního aktéra vůči jeho vládě a parlamentní většině, by byla pro Fica víc než průšvihem, a mohla by být předstupněm i jednou z příčin jeho potenciálního volebního pádu v roce 2016), míří ve svých atacích vůči Kiskovi na dvě snad nejslabší místa jeho dosavadní činnosti: podnikatelské aktivity v oblasti nebankovních finančních půjček a kontakty s příslušníky společenských elit, vyznávajícími alternativní duchovní a náboženské směry.
Fico tak Kisku veřejně přímo obvinil z lichvářství a přímého podílu na strastiplném životním osudu některých společenských skupin, jimž finanční půjčky a s nimi spojené zadlužení přineslo ztrátu základního existenčního zajištění, jakož i z kontaktů na příslušníky na Slovensku zakázané náboženské sekty scientologů, kteří jsou i ze strany zpravodajských služeb nahlíženi jako bezpečnostní riziko pro stát. Kiska na tyto Ficovy útoky reagoval protiútokem a premiéra obvinil ze zneužívání moci, zkorumpovanosti a neschopnosti jeho vlády řešit aktuální klíčové problémy občanů.
V této rovině připomíná charakter střetu Fica s Kiskou ve druhém kole v mnoha ohledech atmosféru před druhým kolem loňské prezidentské volby v ČR. Tato podobnost má však zcela jiné výchozí podmínky. V českém případě proti sobě stáli v minulosti přední levicový politik, který však strávil uplynulých deset mimo vrcholnou politiku a omezoval se toliko na nepřímé uplatňování svého vlivu, a současný místopředseda mimořádně nepopulární pravicové vlády, realizující politické kroky, které by se daly zapsat jako učebnicové příklady neoliberálního dogmatismu, charakterizovaného demisí státu a submisivitou vlády vůči nadnárodním finančním strukturám v duchu hesla privatizace zisků, socializace ztrát, jakož i předseda strany, jejíž ministři byli na příslušných rezortech motorem těchto změn. Na Slovensku, které mimochodem dlouhodobě čelí stejným společenským fenoménům a jejich negativním dopadům, je však situace přesně obrácená: levicový kandidát (mimochodem dnes ověnčený otevřenou podporou českého prezidenta) je premiérem jednobarevné vlády a předsedou strany, která disponuje samostatnou většinou v parlamentu. Z tohoto pohledu je Ficův výsledek z prvního kola 28% výrazem mimořádně slábnoucí ochoty značné části jeho někdejších voličů se s ním přesně v polovině mandátu jeho vlády i nadále identifikovat.
Naopak Kiska (jak napovídají opět ukazatele volební geografie) získal v prvním kole výraznou podporu napříč regiony a napříč sociální strukturou slovenské společnosti, byť jeho zisky jsou kromě jeho rodiště (okresy Poprad a Kežmarok) nejsilnější především v tradičních oblastech pravicové podpory (Bratislavský kraj, Košice a okolí). Právě tato dispozice je obrovskou Kiskovou výhodou do druhého kola, voliči mají příležitost dotáhnout svůj úmysl vystavit premiérovi nelichotivý účet za uplynulé dva roky vládnutí volbou kandidáta, jenž není zatížen prakticky žádnými minulými politickými rozhodnutími, které by doléhaly na společnost. Ficův pokus vykreslit Kisku jako dravého byznysmena s chudobou, jenž bude vykonávat prezidentský úřad jako (v parafrázi na Clausewitze) "podnikání jinými prostředky", tak může být v analogii k české zkušenosti nahlížen jako snaha učinit Kisku mimořádně zodpovědným za problémy velké části občanů, která je navíc pojištěna (stejně jako v českém Schwarzenbergově příkladě) snahou premiéra Kisku veřejně deklasovat coby "nepřítele státu" a podezřelou osobu, která svým dosavadním konáním představuje pro stát bezpečnostní riziko. Tato strategie však může být úspěšná jen tehdy, když Kiska nedokáže na tyto útoky adekvátně reagovat a přejde do defenzívy, tj. výtky razantně neodmítne a naopak nebude vracet premiérovi protiútokem jeho kritiku poukazováním na jeho politické skandály. Zatímco vicepremiér Schwarzenberg však byl nucen takto vytahovat události staré více než jedno desetiletí, které v selektivní paměti mnoha voličů již dávno zašly prachem a nijak se nepojily s jejich aktuálně pociťovanými problémy, nepolitik Kiska si může dovolit koupat premiéra v jeho současné vládní politice a jejích dopadech na společnost.
Český pozorovatel by tedy měl vnímat tyto důležité odlišnosti kontextu, v němž se obě prezidentské volby v obou částech bývalé federace odehrávají. Z výše nastíněných důvodů je zřejmé, že Kiska není Schwarzenberg a Fico není Zeman! Jestli se Kiskovi podaří tuto pozici ať už vlastním přičiněním, či na základě objektivních faktů své minulosti udržet až do finálového klání, bude příštím slovenským prezidentem.


Autor je politolog
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kunhuta Kunhuta | 21. března 2014 v 3:23 | Reagovat

Slyseli jsme slovo bozi. Amen!

2 flown flown | Web | 20. června 2015 v 10:24 | Reagovat

nebankovní půjčka online hostivice 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama