Kdo porazil sKartu?!

20. října 2013 v 23:49 | Vladimír Hanáček
V nedávno vysílaném diskuzním pořadu jedné komerční televize rázně vytkla kandidátka KSČM do Poslanecké sněmovny Soňa Marková místopředsedovi KDU-ČSL a lídrovi strany v Jihočeském kraji Janu Bartoškovi, že si údajně svévolně přivlastňuje zásluhy na konci projektu tzv. sKaret, jednoho z povedených dárků bývalé Nečasovy vlády a jejího ministra Drábka občanům. Ona Bartoškova svévole a údajně falešné zásluhy jsou prý dány faktem, že KDU-ČSL ani její místopředseda nezasedali v Poslanecké sněmovně před jejím rozpuštěním, a tak se ani nemohli účastnit úspěšného hlasování o ukončení projektu sKaret. Naopak někdejší levicová opozice včetně tehdejší poslankyně Markové aktivně hlasovala pro jeho ukončení, a tak má díky jednomu stisknutí tlačítka vskutku nehynoucí zásluhy na porážce sKaret. Tato výtka a s ní spojená interpretace reality je nejen přitažená za vlasy, ale v kontextu toho, jak probíhala veřejná debata o projektu sKaret, a okolností jejího nejen morálního, ale i právního zpochybnění, je podobný výpad doslova nehoráznou demagogií! Proberme si několik základních bodů toho, co byla tzv. sKarta a za jakých okolností došlo k její veřejné blamáži a finální porážce.
Kauza sKaret je beze vší pochybnosti jeden z největších skandálů, kterým bývalá pravicová vláda otestovala trpělivost občanů a vyzkoušela, kam až může ve svých "reformách" zajít. Projekt tzv. sKaret byl na úplném začátku motivován vcelku bohulibým úmyslem zabránění zneužívání, resp. nevhodnému využití dávek v hmotné nouzi ze strany jejich příjemců na nákup komodit, jež jejich sociální situaci nezlepšují, nýbrž naopak zhoršují. Skrze platební funkci karty a možnosti její kontroly se mělo zabránit tomu, aby si příjemci dávek pořizovali jiné než základní potřeby, především pak alkohol, cigarety, neřkuli drogy či využili získaných prostředků k hazardním hrám. Tato funkcionalita karty však paradoxně nikdy do provozu nevstoupila. Ve skutečnosti však ve finální podobě norem zavádějících sKartu nebyli za její držitele označeni pouze příjemci dávek v hmotné nouzi, nýbrž další skupiny klientů sociálního systému. Držba sKarty byla pojednou vyžadována taktéž příjemci rodičovského příspěvku, zdravotně postiženými či těmi, kteří čerpají příspěvky na jejich péči a v konečné podobě smlouvy s příslušnou bankou, kterou stát ve věci zavedení sKarty uzavřel, bylo údajně předpokládáno i zapojení starobních důchodců. Nutno podotknout, že při takovém počtu osob již zdaleka nejde o kontrolu a prevenci sociálních patologií skrze platební funkci karty, ale o něco zcela jiného. Skutečným smyslem existence sKaret je podpořit byznys konkrétního soukromého bankovního domu ze strany orgánů veřejné moci. Držitelům karty byl totiž automaticky zřízen účet u příslušné banky, jež se státem podepsala smlouvu o provozování sKaret, na nějž měly být nově zasílány výplaty dávek a ty pak měli klienti vybírat z bankomatů. Již samo upozornění, že např. zdravotně postižení a senioři nejsou z objektivních důvodů způsobilí tuto operaci provést, byly adekvátním dokladem necitlivosti a šikanozního charakteru přijatého opatření. Úřady práce, jež byly pověřeny administrovat přechod výplat sociálních dávek na nový systém, pak tvrdili občanům, že pokud chtějí příslušný příjem i nadále pobírat, jsou povinni si vyzvednout kartu a využívat účtu u pověřené banky. Případ občanky, pobírající rodičovský příspěvek, která nesouhlasila s tímto opatřením a trvala na zachování svého stávajícího účtu u jiné banky, kam jí byly peníze dosud posílány, a tak se v této věci obrátila o radu na veřejného ochránce práv, je obecně známý. Právě ombudsman Pavel Varvařovský pak nový systém výplat a funkci karet označil za protiprávní a doplnil, že funkcí státu je občanům pomáhat, nikoliv je "buzerovat"! Praktické výtky, týkající se výplat z bankomatů, nesrovnatelném zastoupení bankomatů příslušné banky ve srovnání s rozsahem výplatních míst České pošty, která dosud administrovala výplaty důchodů, velkém množství osobních údajů, uvedených na kartě apod. však doplňuje daleko podstatnější principiální rovina. Tou je totiž fakt, že vláda skrze nastavení systému sKaret fakticky donutila příslušný počet občanů, navíc těch sociálně nejslabších, aby se stali klienty soukromé banky. Ta tak získala přístup k jejich osobním údajům a mohla je zapojit do dalších svých služeb včetně nabídky ryze komerčních produktů. Argument, který na podporu tohoto opatření opakovaně uváděl (a stále ještě uvádí) exministr Drábek, totiž, že skrze převod výplat ze státního podniku Česká pošta na soukromou banku stát ušetří zhruba 250 mil. korun ročně, je učebnicovým výrazem pojímání fiskální politiky státu coby tupé účetní operace, na níž stačí příslušnému zástupci lidu ostře zahrocená tužka a kupecké počty… Morální rozměr věci tak zůstal zcela v pozadí, avšak dobrovolná rezignace státu na funkci zajišťování příjmu sociálně potřebných v podobě starých a postižených, jakož i mladých rodin s dětmi, a její převod na soukromou banku, fungující na komerčních principech, je nejkřiklavějším, a od listopadu 1989 snad i nejdůsažnějším pokusem zprivatizovat a zkomercionalizovat oblast života společnosti, jež v každé civilizované zemi podléhá kontrole a řízení skrze orgány veřejné moci!
Co však vedlo ke konci projektu sKaret z hlediska institucionálních rozhodnutí? Vyjádření ombudsmana Pavla Varvařovského o šikanozním charakteru karet a nedostatečné ochraně soukromí klientů skrze údaje na kartě uvedené a nedostatečná právní úprava jejich ochrany, daná pouze podzákonnou normou v podobě ministerské vyhlášky, bylo následně potvrzeno v lednu letošního roku rozhodnutím Úřadu na ochranu osobních údajů, který vyzval k ukončení celého projektu a nebo ke změně zákona v dané věci. Na jaře 2013 se pak z problematiky sKaret stalo horké politické téma, neboť se začalo stále častěji ozývat volání po jejím zrušení, dokonce i v rámci vládní koalice. Objevily se však též spekulace, že smlouva s bankou o provozu sKaret neumožňuje jejich zrušení a pak-li že se tak stane, banka má právo vyžadovat po státu úhradu ušlého zisku. Případná škoda na straně státu však dle kritiků sKaret měla být uhrazena těmi, kteří nevýhodnou smlouvu za stát podepsali. Ačkoliv však sílily hlasy kritiků, exministr Drábek a vrcholní představitelé TOP 09 trvali na zachování projektu s poukazem na údajnou užitečnost a finanční lukrativnost pro stát.
Ačkoliv levicová sněmovní opozice projekt, stejně jako prakticky všechny kroky Nečasovy vlády za dobu jeho působení, kritizovala, neučinila žádné konkrétní kroky k ukončení projektu. Ty byly vedeny řadovými občany, včetně prvního a později staženého trestního oznámení ve věci sKarty ze strany konkrétní příjemkyně dávek. Nejhlasitějším kritikem projektu z politických míst, poukazující na jeho asociální podstatu a také aroganci vrcholných představitelů ministerstva, kteří např. veřejně komentovali nesouhlas dotyčných občanů s sKartami jako výraz nevědomosti a nepřizpůsobivosti, byl místopředseda KDU-ČSL Jan Bartošek. Na webu je možno dohledat články již z léta roku 2012, v nichž se k zmíněné problematice vyjadřuje. To, že Bartoškova kritika sKaret, jakož i dalšího dění na MPSV včetně pochybné IT zakázky, zůstala neoslyšena v mainstreamových médiích byl toliko výraz ignorování jeho strany sdělovacími prostředky včetně těch veřejnoprávních, pro něž strana stojící mimo Sněmovnu jakoby neexistovala… Slabý dosah Bartoškovy kritiky tak nakonec znamenal otevřený prostor pro levicovou sněmovní opozici. Práce Bartoškova týmu, lidí, kteří prakticky ve svém volném čase rozpletli složité mechanismy rozhodování ministerstva a zákruty právních norem, upravující jednotlivá systémová nastavení, zůstala téměř mimo dosah veřejnosti. Přesto však přinesla své plody: v únoru 2012 podali lidovci podnět k ÚOHS na zrušení zakázky na systém výplat sociálních dávek, který navzdory mnohamiliardovým nákladům se ukázal být prakticky nefunkčním. Podnět poté na námitku úřadu, že jej musí podat nějaká firma, převzal Nadační fond proti korupci a podnikatel Radim Jančura. Po roce dal úřad stížnosti za pravdu a Drábkovu a Šiškovu zakázku zrušil. Onu předřazenost zakázky později potvrdil i NKÚ. Bartoškova kritika Drábkova vedení ministerstva práce a sociálních věcí, symbolizovaná IT zakázkou a projektem sKaret tak přinesla své ovoce, avšak stála za ním téměř neviditelná, víc než rok trvající a navíc nijak nehonorovaná mravenčí práce místopředsedy KDU-ČSL a jeho pracovní skupiny. Levicová sněmovní opozice se zmohla toliko na tlumočení vyjádření a zjištění lidoveckých kritiků sociálních reforem na půdě parlamentu. V situaci, kdy již i část poslanců bývalé vládní koalice po výměně vlád v létě 2013 přistoupila (ne však Drábkova TOP 09!) na zrušení projektu sKaret, vylízali si levicoví poslanci 8. srpna letošního roku smetanu, kterou jim připravili zástupci mimosněmovní strany. Nemluvě již pak o faktu, že když lidovci společně s Národní radou zdravotně postižených v čele s jejím předsedou, dnešním lídrem KDU-ČSL do Poslanecké sněmovny v Plzeňském kraji Václavem Krásou, pořádali demonstrace před budovou MPSV (opět za absolutního nezájmu veřejnoprávních médií) za zastavení a zrušení projektu sKaret, neukázal se na ní žádný vrcholný představitel obou levicových sněmovních stran, poslankyni Markovou nevyjímaje (čestnou výjimku tvořil pouze stínový ministr ČSSD poslanec Sklenák)…
KDU-ČSL vstupuje do voleb s programem transparentního veřejného rozhodování a nakládání s veřejnými finančními prostředky, efektivní státní správou. Tyto cíle jsou v konkrétním rozpracování významně ovlivněny konkrétní zkušeností, získanou vleklým rozplétáním kauz Drábkova ministerstva v uplynulém období. Místopředseda a jihočeský lídr Jan Bartošek byl tahounem tohoto úsilí, ačkoliv neměl k dispozici onen "luxus" v podobě poslaneckého křesla jako soudružka Marková! Může se tak navzdory jejím výpadům právem veřejně honosit čestným titulem: "muž, který porazil sKartu"!


Autor je politolog, je členem KDU-ČSL a místopředsedou Mladých lidovců
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama