Balada o Paskovu

12. října 2013 v 23:55 | Vladimír Hanáček
Chystané uzavření dolu Paskov u Frýdku-Místku společnosti OKD, v jehož rámci má dojít k přesunu části zaměstnanců na jiné provozy a zbytek, tedy údajně více než tisíc zaměstnanců má být propuštěno, je v kontextu sociální situace na Ostravsku zásadním společenským tématem, které může ovlivnit tvář regionu na další desetiletí. Již nyní je v Moravskoslezském kraji více než 80 tisíc nezaměstnaných. Při pohledu na vzdělanostní a profesní strukturu obyvatel regionu je navýsost pravděpodobné, že většinu tvoří především méně kvalifikovaní zaměstnanci velkých průmyslových provozů, které kdysi tvořily hlavní zaměstnavatele obyvatel Ostravska a které mu vydobyly nejen celostátní věhlas. Sociální napětí, spojené s potencialitou propouštění, je nepochybně motivováno obavou horníků o svou budoucnost, především o potencialitu dalšího zaměstnání a s ním spojeného příjmu. To totiž vyžaduje aktivní politická opatření v podobě investičních pobídek a vytváření nových pracovních míst v nových výrobních provozech. Pro horníky ve středním věku, poznamenané na zdraví letitou prací na šachtách, je však tato potencialita stejně nepříliš významná, jelikož v jiných typech zaměstnání by hledali uplatnění stejně těžko. Jejich finanční situace je navíc odvislá od výše dosavadních příjmů, především s ohledem na výdaje na bydlení, dopravu či studium dětí.
Toto všechno bychom mohli odkývat jako "problém" a víc o věci nemluvit, neboť jde především na jedné straně o rozhodování manažerů společnosti NWR, kteří OKD vlastní, jak zhodnotit otázku finanční lukrativnosti udržení těžby na dole Paskov a potencialitu jeho uzavření a propouštění, a na straně druhé protestní aktivitu hornických odborů a jejich úsilí o prodloužení těžby tak, aby současní horníci mohli na dole pracovat až do věku, po němž budou moci odejít do předčasného důchodu. Kdyby však měla celá věc toliko tento soukromý rozměr, asi by nebylo nutné věnovat tématu takovou pozornost. Problém je však hlubší a nejde v něm pouze o otázku potenciálního zániku zhruba 3000 pracovních míst a možné zvýšení nezaměstnanosti v regionu, jakkoliv nelze přehlížet, neřkuli bagatelizovat, již nyní dost alarmující míru nezaměstnanosti v Moravskoslezském kraji a sociální fenomény s ní spojené. Daleko závažnější je "hlubší vrstva" vzniklého problému v podobě procesů, které celé situaci předcházely, a také celková společenská atmosféra, na jejíž pozadí logicky zainteresovaní aktéři vzniklou situaci vnímají.
Na počátku stojí dodnes kontroverzní privatizace OKD v roce 2004 vládou Stanislava Grosse, po níž se novým soukromým vlastníkem společnosti stala skupina RPG finančníka Zdeňka Bakaly. Dodnes rozvíjené veřejné spekulace o tom, nakolik byl tento privatizační projekt pro stát finančně výhodný a co se odehrávalo při jeho uskutečnění, rozhodně neposiluje věrohodnost aktérů ani jedné ze stran. V očích zaměstnanců společnosti, jejichž život tato privatizace významně ovlivnila, tyto spekulace nepřidávají ani důvěře v politickou reprezentaci, ani novým majitelům a přesvědčení o jejich přínosu pro společnost. Jejich pozice byla poté navíc ještě více poškozena v situaci, kdy se společnost NWR rozhodla zvyšovat nájemné v privatizovaných bytech OKD, aniž by přistoupila k uskutečnění jejich odkupu nájemníky za netržní ceny, k čemuž se údajně zavázala v privatizační smlouvě. Argumentace ve prospěch zmíněných opatření byla manažéry společnosti obvykle nesena důrazem na jejich ekonomickou lukrativnost a ziskovost.
Podobné argumenty však nejsou v českých poměrech nic neobvyklého. Koneckonců pseudonáboženská role ekonomických analytiků coby "hlasatelů slova božího" velmi výrazně infikuje politický diskurs o závažných společenských tématech, jakož i podoby činěných kroků v oblasti veřejného rozhodování. Ty mají pak závažné důsledky i v dalších oblastech, které významně ovlivňují zmíněné společenské klima. Jde o otázku právní regulace a kontroly, jakož i postihu nebezpečných forem "byznysu na chudobě", které kvetou především v ekonomicky nejslabších regionech Česka. Jde o různé varianty "poskytování finančních produktů" lidem, kteří s ohledem na svou sociální pozici jsou vůči možným důsledkům těchto praktik zcela bezbranní. Nejen horníci na dole Paskov tak v mnoha případech závisí nejen na postoji jejich zaměstnavatele ohledně výkonu práce a výše mzdy, nýbrž sekundárně i na benevolenci jejich soukromých věřitelů, jimž splácí hypotéky či úvěry, a v dalším sledu pochopitelně i na přístupů potenciálních vymahatelů dlužních částek. Obava z důsledků těchto lichvářských praktik v podobě možných exekucí, namnoze znamenajících ztrátu základních životních jistot, umocňuje napětí a snahu udržet stávající pracovní zařazení a příjem horníků. Horníci pak zároveň poukazují i na skutečnost, že vedení společnosti NWR je za osud zaměstnanců OKD zodpovědné i s ohledem na svůj vlastní vysoký životní standard, jímž se ostentativně honosí.
Zde se již plně nacházíme na úrovni morálně-filozofických rozvrhů. Horníci z dolu Paskov se snaží svými protesty celé společnosti sdělit nejen to, že se mají dodržovat smlouvy a závazky z nich plynoucí, včetně deklarovaných morálních cílů daných záměrů, ale taktéž, že s pozicí nositelů úspěchu v podobě materiálního bohatství a sociálního kapitálů je spojená zvláštní sociální odpovědnost. Že pokud chce být zmíněný vlastník vnímán jako nositel zásluh úspěšného podnikatele, jenž právem požívá plody svého úspěchu, měl by mít tento alespoň elementární úctu vůči svým zaměstnancům (baťovsky řečeno "spolupracovníkům") a pochopení pro jejich situaci. To však nechybí jenom manažérům těžební společnosti, ale bohužel i vysokému procentu našich spoluobčanů, především z bohatších regionů republiky. Právě tento segment společnosti obvykle nejen ignoruje volání ohrožených sociálních vrstev po realizaci veřejných opatření, jež by alespoň z části zabránila nejhorším konsekvencím vývoje jejich situace, ale dokonce je namnoze obhajují jako oprávněné a společensky žádoucí. Setkáme se tak, např. ve věci ostravských horníků, se zhruba následující konstrukcí: horníci byli "šlechtou" minulého režimu a požívali výhod, kterých žádná jiná společenská skupina nepožívala, dodnes disponují nadprůměrnými příjmy v relaci k jejich stupni vzdělání, čemuž odpovídá i jejich životní standard. O něj nechtějí přijít, což je vede k ignorování ekonomické reality a tudíž k nepřiměřenému volání po udržení daného stavu, navíc umocněného potenciální závistí vůči úspěšným zaměstnavatelům a jejich bohatství. Důsledky předchozích rozhodnutí v podobě klientských vazeb na "poskytovatele finančních produktů" jsou dány jejich vlastním rozhodnutím, a tudíž musejí nést sami i důsledky z nich plynoucí. A jejich sociální a politická radikalizace je pak mentorována jako výraz "totalitního myšlení"…
Tak tedy, pokusme se odpovědět každý sám za sebe: byl by kdokoliv z nás ochoten pobírat cca 60 000 Kč hrubé mzdy za práci na šachtě, znamenající permanentní ohrožení vlastního života a zdraví? Byl by kdokoliv z nás ochoten takovou práci vykonávat desítky let? Hornická předlistopadová "šlechta" je víc mediální mýtus, daný prezentací této sociální vrstvy režimní propagandou, než realita. Navíc na to, jaký symbolický význam mělo zapojení ostravských havířů a hutníků do generální stávky 27.11.1989 pro celkový průběh předání moci, už i mnozí pamětníci zřejmě zapomněli. Ekonomické výsledky společnosti OKD nikdo nezpochybňuje, horníci pouze usilují o taková opatření, jež by bez ohledu na zisk a ekonomickou lukrativnost udržení těžby na dole Paskov předešla drakonickým opatřením a propouštění zaměstnanců. Materiální standard manažérů firmy zaměstnance nemusí vůbec zajímat do té míry, do jaké jsou ochotni jim naslouchat a projevují vůli přispět k jejich vlastnímu smysluplnému působení, jakož i společenskému významu jejich práce. Oběti lichvářských praktik by měly údajně pykat za svou nepozornost či neschopnost domyslet důsledky svého jednání. Že se však samotné praktiky objeví, že je neregulují či nepostihují žádná vymahatelná pravidla a právní nástroje, kteréžto mají v právním státě chránit jeho občany proti potencialitě zneužití jejich inherentní lidské nedokonalosti ze strany bystrým instrumentálním rozumem vybavených "podnikavců", jež jsou naopak velebeni jako elita společnosti, to již nositele těchto postojů nijak nevzrušuje. A proč také, když mantrou zastánců "nutných reforem" je étos deregulace a s ním spojená rezignace státu na základní funkce zajišťování veřejného blaha?... Za hloupost se přece pyká, ne? Takže zítra zazvoní exekutor a zabaví všechen majetek dlužníka, aby se mohly uhradit náklady řízení a odměna exekutora ve výši 3000% původní dlužné částky…
Sociální a politické důsledky těchto fenoménů by zdaleka nemusely být takové, kdyby nositelé těchto postojů projevili alespoň elementární snahu porozumět situaci dotčených skupin. Míra altruismu je v současné české společnosti obdivuhodně vysoká a je charakterizována obvyklým vyjadřováním společenských vztahů skrze makroekonomické a statistické údaje… Kdybychom však byli schopni vzájemně si naslouchat a klást důraz na etická a morální pravidla v ekonomické, sociální a právní oblasti, možná bychom nemuseli poslouchat vážně míněné úvahy o opětovném zestátnění (nejen) ostravsko-karvinských dolů a potlesku jejich zaměstnanců těmto výrokům! Možná by se jinak zbarvily jednotlivé regiony České republiky po lednových prezidentských volbách a potenciálně i po těch sněmovních, které nás čekají za dva týdny! Možná bychom se nemuseli zaměstnávat biologizujícími úvahami o duševní vyspělosti české populace a místo toho mít na zřeteli její další rozvoj! Tyto potenciality jsou však v danou chvíli toliko zbožným přáním… Nastíněná balada o Paskovu je tak ve skutečnosti bohužel spíše baladou o stavu české společnosti roku 2013! A jde stále ještě o pouze jednu společnost?...



Autor je politolog, je členem KDU-ČSL a místopředsedou Mladých lidovců
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama