Čí antikomunismus? Čí diletantství?

17. února 2013 v 23:05 | Vladimír Hanáček
V minulých dnech přinesly protesty jihočeských studentů a s nimi sympatizujících občanů proti krajské koalici s účastí komunistů první Pyrrhovo vítězství: radní pro školství za KSČM Vítězslava Baborová se ze zdravotních důvodů vzdala funkce. O Pyrrhovo vítězství jde proto, že jedno uvolněné místo v krajské radě bude jistě obsazeno jiným zástupcem KSČM a cílem protestujících nebyl osobní odchod Baborové, ale rozpuštění krajské koalice sociálních demokratů s komunisty jako takové. Demonstranti definují svůj klíčový požadavek již čtvrt roku celkem jasně: vytvoření krajské koalice na jiném půdorysu bez účasti KSČM, kterou pokládají za "totalitní" stranu. Naopak stoupenci tohoto koaličního řešení pokládají svými příležitostnými mediálními vyjádřeními protesty za "fašizoidní tendenci", protiústavní akt, či nedemokratické postupy. Občasné intelektuálské mentorování demonstrantů z neznalosti politologické terminologie je nepochybně častěji motivováno snahou některých politologů autoritativně vyměřit kontury ryze politického diskurzu v zájmu dosažení konkrétních ryze politických cílů, než odborným metodologickým purismem. Proto si dovolím zde odhlédnout od občasných terminologických nepřesností demonstrantů-nepolitologů a pokusím se v podobném duchu nejprve poukázat i na podobné přešlapy druhé strany.
Výše zmíněné termíny jsou nejen neobhajitelné, ale z věcného hlediska i v kontextu politické teorie naprosto absurdní sofistikou. O "fašizoidní tendence" by se jednalo, kdyby demonstranti požadovali nejen zánik krajské koalice, ale i rozpuštění krajského zastupitelstva a ideálně dosazení nevoleného orgánu, který by samosprávu nejlépe již trvale řídil, či poté, kdyby k prosazení svých požadavků použili fyzické násilí. Takové úsilí by pak nepochybně bylo v principiálním rozporu s ústavní pořádkem ČR. O nedemokratických požadavcích by se dalo mluvit, kdyby demonstranti označovali v říjnu loňského roku uskutečněné krajské volby za neplatné a dovolávali by se např. nových voleb, do nichž už by ovšem minimálně jedna ze stran současné krajské koalice nebyla připuštěna. Takové požadavky demonstranti nevznášejí. Tito požadují pouze volbu alternativního řešení koaliční spolupráce, a to plně v souladu s výsledky loňských krajských voleb. Představují tak tu část občanské společnosti v regionu, která voličsky sympatizuje se současnou krajskou opozicí, resp. jejími konkrétními stranickými představiteli. Takový stav není v demokratickém politickém systému nic výjimečného a už vůbec nejde o stav nežádoucí. Naopak, aktivita demonstrantů je dokladem snahy využívat i mimovolební prostředky občanské participace včetně pouličních demonstrací k vyjádření své vůle, nikoliv nutně k jejímu prosazení, poněvadž k tomu žádné reálné prostředky demonstranti k dispozici nemají. Někteří kolegové politologové, kteří počínání demonstrantů označují za snahu revidovat volby, tak dávají především najevo, že k nevolebním způsobům artikulace vůle voličů nemají příliš pochopení. Takový postoj je zcela legitimní. Jen bych však poté očekával, že si své zásadové schumpeteriánství ponechají a projeví i v odlišné situaci, kdy jejich politické sympatie budou patřit stranám opozičním…
Již výše jsme však uvedli, že v dotčené rozpravě nejde primárně o odbornou diskuzi o ideálním modelu nastavení institucí veřejné moci, ale jedná se o modelování politického diskurzu a snahu vytvářet symbolické obsahy, jimž mohou být v kontextu současné tuzemské politické situace přisuzovány normativní významy. Diskurzivní schéma, které poskytují výstupy na toto téma z poslední doby, lze vyjádřit skrze následující binární opozici: současné krajské koalice vytvářejí principiální odpůrci ideových obsahů a jejich politických uskutečnění v podání současné Nečasovy vlády. Proto tedy v opozici vůči těmto aktérům stojí pouze a výlučně sympatizanti současné vlády a její politiky, pro něž je charakteristická v lepším případě extrémně nízká politická informovanost a sami jsou namnoze obětí hypertrofie vnějších optických symbolů a formálních balení před věcným ideovým a hodnotovým obsahem, v horším případě pak odpůrci krajských vlád představují vědomé a zatvrzelé sympatizanty ideového proudu, ztělesněného v současné vládní reprezentaci. Binární opozice, které má být přisouzen punc nezpochybnitelnosti a všeobsažnosti vyjádření českého politického prostoru, je tak poměrně jednoduchá: krajská vládnoucí oranžovo-rudá levice vs. vládní pravice a její neoliberální ortodoxie. Vyberte si!...
Takové vidění politické skutečnosti je nejen strukturálně enormně svazující a zjednodušené, ale i ve vztahu k stranicko-politickým poměrům ve většině krajských zastupitelstev po podzimních volbách neodpovídající realitě. Kdyby situace v krajských zastupitelstvech včetně toho jihočeského odpovídala výše uvedenému duálnímu schématu, obsahoval by pak požadavek alternativního koaličního uspořádání nutně variantu spolupráce celostátně opoziční ČSSD se stranami vládní koalice, což by i při vědomí specifik politické agendy, o níž se na úrovni krajských samospráv rozhoduje, byla varianta politicky ne zcela odůvodněná. Demonstranty by pak s jejich požadavkem bylo možno usvědčit minimálně z politického diletantismu. Takové řešení však pro uskutečnění alternativní koaliční spolupráce na krajích není vzhledem k poměru sil nezbytné. V Jihočeském kraji se konkrétní navrhovanou variantou ze strany demonstrantů stala potenciální koalice ČSSD - hnutí Jihočeši 2012 - KDU-ČSL. Demonstrující tak dávají najevo nejen skutečnost, že respektují právo vítěze voleb být součástí vládnoucí koalice a obsazovat klíčové exekutivní funkce krajské samosprávy, včetně postu hejtmana, ale taktéž reflektují skutečnost, že preferovanými koaličními partnery pro ČSSD nemohou být strany současné vládní koalice na centrální úrovni, čemuž i zástupci dvou posledně jmenovaných subjektů vyšli vstříc ukončením povolební potenciální koaliční spolupráce s vládní TOP 09 a STAN (potenciální námitka, že člen hnutí Jihočeši 2012, poslanec Michal Doktor často hlasuje v Poslanecké sněmovně pro vládní návrhy zákonů, je zde zcela podružného významu). Není proto překvapivé, že jedním ze dvou mluvčích stávkového výboru demonstrujících je i student Jihočeské univerzity, člen KDU-ČSL a předseda jihočeských Mladých lidovců Šimon Heller, jehož aktivitu označil hejtman Jiří Zimola v Parlamentních listech za projev nesouhlasu neúspěšného kandidáta ve volbách s konstelací, údajně odrážející vůli voličů. Takové tvrzení je nejen neobhajitelné v kontextu poměru sil v zastupitelstvu kraje, jakož i logiky účinků poměrného volebního systému samotné, ale především jde o poměrně ostrou invektivu významného představitele ČSSD vůči řadovému členovi politické strany, která nejen že sdílí mnohé kritické postoje sociálních demokratů vůči politice Nečasovy vlády (byť z jiných hodnotových východisek), ale která ve dvou krajích (kde bylo koneckonců alternativní levostředové řešení bez účasti komunistů realizováno) koaličně spolupracuje s nejsilnější ČSSD.
Zde se dostáváme též k poslednímu diskutovanému bodu, který je demonstrantům často vytýkán. Kromě potenciální apoteózy politiky Nečasovy vlády jsou demonstranti obviňováni z "primitivního antikomunismu". Tento se dle některých teoretiků vyznačuje účelovými poukazy na historické události z dob komunistického režimu, které jsou následně v soudobém politickém diskurzu používány jako nástroj volební mobilizace vůči stranám, které jsou veřejně vykreslovány nejen jako nositelky odpovědnosti za tyto historické události (typicky politické vraždy 50. let), ale též "spolupachatelky" potenciálně analogického politického vývoje v budoucnu. Jde tedy o ryze účelovou symbolickou vějičku, která je v rámci předvolebního boje cílena nejen proti nereformované nástupkyni někdejší státostrany, ale především vůči jejímu potenciálnímu koaličnímu partnerovi v podobě ČSSD coby dominantnímu pólu na levici. Tento nástroj volební mobilizace, dokonale vyjádřený ve všudypřítomném hesle "KSČSSD", používala opakovaně především současná vládní pravice v několika posledních sněmovních volbách.
Je podobná tendence patrná i v případě "krajských" demonstrantů? Je zde několik do očí bijících rozdílů! Zaprvé demonstranti se nemobilizují vůči potenciální koalici ČSSD - KSČM před volbami, nýbrž po volbách. Nemobilizují se tedy vůči ryze hypotetické variantě, ale vůči reálně existující politické skutečnosti. Zadruhé, protest není namířen primárně vůči ČSSD, která není obviňována ze "spolupachatelství" minulých i budoucích špatností. Naopak demonstranti dávají najevo, že i pro ČSSD je jiná varianta koaliční spolupráce prospěšná. Zatřetí, protest nesleduje cíl posílit pravicové oponenty ČSSD, neboť volební výsledek vládních stran jejich účast v krajské koalici ani neumožňuje.
Demonstrující tedy formulují požadavky, které jistě mají politické racio, jejichž motivace je ovšem primárně nikoliv politická, nýbrž morální. Demonstranti, kteří si hladovkou připomínají ve výroční dny oběti komunistického bezpráví přelomu 40. a 50. let včetně předúnorových sociálních demokratů, jsou obviňováni z "primitivního antikomunismu" ve výše naznačeném schématu. ČSSD jim nemohla dát pro podobný protest pádnější argument, než přizvání neostalinských dogmatiků do krajských koalic. Ba co víc, možná tak paradoxně ČSSD a její sympatizanti z řad odborné veřejnosti přispívají i k relativizaci, nebo dokonce rehabilitaci současné Nečasovy vlády a jejích "reforem" před příštími sněmovními volbami…
Autor je politolog, je členem KDU-ČSL a Mladých lidovců
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Vávra Tomáš Vávra | E-mail | 25. února 2013 v 17:34 | Reagovat

Vy se tím pane živíte tak balíte podstatu do pavučiny mnoha nesrozumitelných slovních spojení, ze kterých následně vyvodíte, že jde o aktivitu studentů a nikoli jen a pouze o aktivitu pana Hellera, zneužívajícího jako učitel prosťounké nezkušené puberťáky (zákony politickou činnost a agitaci ve školství zakazují), zapadající do zoufalé snahy neoliberárních ekonomických fašistů odstranit jedinou alternativu kapitalismu ve fázi Ekonomického fašismu z politického boje.
Pokusím se vyjádřit stručně a pregnantně, musím se totiž živit na rozdíl od vás prací. A začnu slovy pana Šimona Hellera v citaci:
Tato vláda "nevyzývá k třídnímu boji a k násilné revoluci jako komunisté", tato vláda to dělá... stejně jako vlády USA a NATO a tzv. západní civilizace se současným totálním diktátem kapitálu a peněz v totalitním kapitalismu ve fázi Ekonomického fašismu. Demokracie je jen systémový mediální podvod protože ať volíme jak volíme tak z nabídky nic než zase Ekonomický fašismus nezvolíme... kromě ideálů komunismu. V Ekonomickém fašismu je cílem a smyslem existence jednotlivce hromadění peněz okrádáním bližního svého a cílem a smyslem existence společnosti ekonomický růst, hromadění kapitálu. V komunismu jsou peníze a kapitál prostředkem (nikoli cílem a smyslem) ke spokojenému životu celé společnosti bez antagonistických rozdílů. Nejde o naprostou nivelizaci životní úrovně jednotivců, nechť mají schopní 10x 20x, 30x... vyšší příjmy, ale ne milionkrát. Vědeckotechnický pokrok je výsledkem intelektu a práce celé společnosti a díky jemu dnes dva z deseti práceschopných obyvatel vytvoří v prvovýrobě spotřební zboží pro všech deset, vysoká produktivita práce. Ostatních osm práceschopných se snaží natlačit do nevýrobní sféry, ale spotřebu společnosti nelze nafouknou... Jediným správným řešením je zkrácení pracovní doby a umožnění práce, udržení pracovních návyků a slušné existence podstatné části práceschopných a neproduktivních členů společnosti. Ale to honba za hromaděním zisků jednotlivců a jednotlivých států v Ekonomickém fašismu neumožňuje protože stát, který to zavede, zvýší svým společnostem náklady na pracovní sílu a učiní je tak v konkurenčním prostředí globálního Ekonomického fašismu méně konkurence schopné, viz. Francie která kdysi zavedla 7hodinovou pracovní dobu a pod tlakem konkurence z jiných států se vrátila zpět. Ostatně dnes je v Ekonomickém fašismu 8hodinová pracovní doba už jen na papíře a zaměstnanci makají od nevidím do nevidím jako za otrokářství a feudalismu. Jedině konvergencí ideálů komunismu s kapitalistickou honbou za prachama v rámci definovaných sociálních rozdílů 10x 20x, 30x lze docílit harmonického společenského systému. Nikoli zákazem a restrikcí komunistických stran. Ale pro ty, kteří ovládají kapitálově svět, je cestou pro další kumulaci kapitálu válka, prodá se a spotřebuje se mrtvě ležící zboží, zbraně, a zničí se infrastrktura (zisk) a "póvl" zase dostane vykořisťovanou práci při výrobě nových zbrani a budování nové infrastruktury (zisk z nadhodnoty "póvlem" vykonané práce, za kterou nedostal zaplaceno). S tímto vědomím se stává politika USA, Israele a NATO naprosto transparentní. A také snahy o zákaz a vyloučení komunistických stran z politického života. No a středoškolští studenti, puberťáci, jsou velmi snadno manipulovatelná část populace... ti vysokoškolští už asi přemýšlí a proto nejsou tak nějak moc vidět.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama