Volby po amnestii

16. ledna 2013 v 14:46 | Vladimír Hanáček
První kolo historicky prvních přímých prezidentských voleb v ČR přineslo pro mnohé překvapivý výsledek, který zdaleka neodpovídal výstupům průzkumů volebních preferencí a volebním modelům nejen minimálně za uplynulý půl rok, ale i těm posledně zveřejněným necelý týden před volbami. Vysvětlení pro tento fenomén by jistě bylo možno nalézt mnoho, a v budoucnu se nesporně stanou předmětem mnohých analýz. Zde se však zaměřme na jeden faktor, který významně ovlivnil celkové podmínky a atmosféru, v jaké se volby odehrály, jakož i voličskou profilaci a samotný výsledek volby. Tímto nevyhnutelně klíčovým faktorem byla bezprostřední zkušenost celé společnosti s aktem amnestie dosluhujícího prezidenta Václava Klause, vyhlášené jen necelé dva týdny před prvním kolem prezidentských voleb, a realizované v časové koincidenci s vyvrcholením předvolební kampaně. Jakkoliv se zřetelná kritičnost a distanc v podstatě všech devíti prezidentských kandidátů vůči amnestii dá vnímat jako snaha neeskalovat vášně a vyhnout se i zapojení tohoto aktu do tematizace předvolební rozpravy, přesto měla amnestie důležitý dopad na kontury volby i voličské preference.
Předně je třeba podotknout, že tato amnestie významně nabourala teze mnohých politologů, které byly spojeny s otázkou vhodnosti zavedení přímé volby hlavy státu. V této souvislosti bylo připomínáno, že v českém ústavním kompozitu nedisponuje prezident žádnými významnými pravomocemi, které by bylo možno vnímat jako potenciální nástroj uplatňování vlastní vůle v rámci exekutivního rozhodování. Nepřímo volený prezident tak sice nebyl z výkonu funkce odpovědný, avšak jeho reálné samostatné pravomoci, tedy ty nekontrasignované, jsou omezeny na minimum. Z tohoto hlediska bylo všeobecně rozšířeno tvrzení, že je v podstatě jedno, kdo konkrétně je prezidentem, důležité je pouze to, zda je ústavně bráněno tomu, aby rozšiřoval sféru své samostatné působnosti a fakticky se stával hlavou výkonné moci. Pravomoc amnestie byla do situace jejího užití Václavem Klausem sice začasté označována jako výsada monarchické provenience, která nemá v ústavních systémech parlamentních republik příliš relevanci, ale jejímu potenciálnímu zneužití k svévolným aktům monokratického orgánu moci mělo být alespoň formálně bráněno skrze kontrasignaci předsedou vlády.
V české ústavní tradici je pravomoc udělování amnestie tradičně vnímána jako výsostná kompetence hlavy státu, a to i díky skutečnosti, že v minulosti nebyla kontrasignována. Odvolávat se v této souvislosti např. na udělení rozsáhlé amnestie prezidenta Václava Havla 1.1.1990 je však poněkud nevhodné vzhledem ke skutečnosti, že prezident ČSSR sice mohl udělit amnestii bez kontrasignace, ale dle tehdejšího ústavního nastavení mohl být též odvolán parlamentem (v souladu s principem tzv. vlády shromážděním). V demokratických podmínkách byl sice tento způsob impeachmentu poněkud nestandardním a snadno zneužitelným, avšak zároveň znamenal, že prezident byl fakticky z výkonu své funkce odpovědný. Argumenty, které k obhajobě vlastní kontrasignace Klausovy amnestie používá premiér Petr Nečas i někteří další členové vlády, tedy že udělení amnestie je výsostnou kompetencí prezidenta a podpis premiéra je zde ryze formální záležitostí, v praxi znamená, že politicky neodpovědný (a právně v reálu fakticky taktéž) prezident může provést svévolný akt zásahu do rozhodnutí orgánů soudní moci, aniž by existoval politický prostředek, jak tomuto aktu zabránit (diskuzi o možnostech právního opravného prostředku, souvisící se senátním návrhem na zrušení článku II. amnestie u ÚS, zde pomiňme).
Není proto divu, že občané, kteří v drtivé většině rozsah a obsahovou povahu Klausovy amnestie nepřijali, pochopili jako nejvhodnější "obranný prostředek" před budoucí potenciálně opět nastalou situací zneužití ústavně kontrasignovaných kompetencí prezidenta k svévolným aktům samotnou první přímou volbu, tedy možnost zvolení takového prezidenta, u něhož by s ohledem na jeho osobnostní charakteristiky a míru důvěryhodnosti bylo toto riziko minimální, ideálně téměř vyloučeno.
Klíčovým negativním symbolem pro voličskou profilaci v přímé volbě prezidenta tedy nejsou pouze vágní ideové obsahy či politika současné vlády, ale především výkon funkce současné hlavy státu, jakož i politická praxe, která dala vzniknout mnohým rozkladným fenoménům v podobě korupce, klientelismu, netransparentnosti a propojení politiky s organizovaným zločinem, jejichž reálnou konsekvencí je dle mnohých právě zmíněná Klausova amnestie. Její podoba a rozsah dokonale aktualizovaly a zpřítomnily historické kontexty, které jsou s původem těchto fenoménů spojeny. Masivní mobilizace voličů ve prospěch konkrétních kandidátů je tak dominantně dána pocitem neudržitelnosti a aktem principiálního nesouhlasu s tím, aby postavy české politiky, které jsou pokládány za původce těchto jevů, disponovaly i nadále mocenskými zdroji.
Mobilizace ve prospěch podpory Karla Schwarzenberga, místopředsedy vlády a předsedy vládní strany, budí rozpaky především u té části veřejnosti, která považuje současnou vládu a její kroky za příčinu prohlubování krizových tendencí v celém politickém systému ČR a krize jeho legitimity v očích občanů. Rozšiřující se tábor Schwarzenbergových příznivců však nevidí v současné Nečasově vládě původce, ale nanejvýše protagonistu negativních jevů, rozkládajících důvěru společnosti v politický systém. Ti aktéři české stranické politiky, kteří jsou jako tito přímí původci vnímáni, totiž v současné vládě zastoupeni nejsou a nebo jsou s ní spojeni pouze nepřímo (např. vlastní historickou vazbou na jednu ze stran vládní koalice). Z toho důvodu je i premiérův akt spolupodpisu kontroverzní Klausovy amnestie chápán jako projev submisivity premiéra vůči "otci-zakladateli" jeho strany, nikoliv jako přímý projev zlovolného úmyslu premiéra podílet se na očistě "privatizátorů" 90. let. Pokud je Nečasova vláda nikoliv příčinou, ale spíše "dědicem" transformační a "opozičně-smluvní" éry, resp. fenoménů, které mají v tomto období původ, je zřejmé, že i její případný pád není vnímán jako ideální východisko z krizové situace. Tímto východiskem, minimálně v symbolické rovině, je ovšem ztráta mocenské a autoritativní pozice původců zmíněných fenoménů. Jednoduše řečeno, v prezidentské volbě občané nevolí primárně proti Nečasově vládě, ale proti obsahu a stylu prezidentství Václava Klause, přičemž Miloš Zeman je chápán jako ideální nositel kontinuity tohoto politického stylu.
Karel Schwarzenberg se díky svému veřejnému působení v uplynulých dvaceti letech stal příslušníkem té části českého politického spektra, která je obecně vnímána jako principiálně oponentní dědictví transformačního období 90. let a časů tzv. opoziční smlouvy. Přidruženým symbolem individuální profilace "ideálního" prezidentského kandidáta je pak též jeho nekomunistická minulost a povahové vlastnosti diametrálně odlišné od všech projevů "narcistické poruchy osobnosti". Kdyby však tato rovina strukturace volební situace zůstala pouze na úrovni obecných odkazů na praxi časově již poměrně vzdálenou či se omezovala na volné symbolické apely, pravděpodobně by nebyla dostatečně silná na to, aby po ní následovala masivní vlna voličské a občanské mobilizace. Tuto mobilizaci však přinesla právě bezprostřední praktická zkušenost s aktem prezidentské amnestie. Samotné vládní angažmá neznamená diskreditaci Karla Schwarzenberga ve vztahu k jeho vnímání veřejností paradoxně především z toho důvodu, že společnost pokládá možnost dosáhnout očisty veřejného života od zmiňovaných rozkladných fenoménů reálnými akty vůle vládnoucích za velmi nepravděpodobnou. K dispozici pak již zůstává pouze symbolické působení, a to je daleko účinněji realizováno z Hradu než z pozice jednotlivého člena kolektivního orgánu typu vlády či parlamentu.
Občané nemají příliš mnoho důvěry v ty ústavní mechanismy, které mohou sloužit jako obrana před přílišným aktivismem hlavy státu. K potencialitě samotných dalších změn ústavního nastavení prezidentských pravomocí i postavení hlavy státu v systému mohou s ohledem na legislativní praxi nejen současné vlády nahlížet navýsost skepticky. Jedinou zárukou před nebezpečím posilování pozice prezidenta v systému je obsazení tohoto postu osobností, jež by podobnými ambicemi neoplývala, nebo je alespoň dokázala potlačit. Paradoxně tak dochází k tomu, že občané intuitivně vycítili, že zachovat autoritu prezidentského úřadu znamená nečinit z hlavy státu aktivistického mocenského aktéra. Politology často zmiňovaný nezdravý posun k semiprezidencialismu díky posílení pozice prezidenta dodáním mu přímé legitimity od voličů tak může být zažehnán. A možná že se tak stane právě díky autentické zkušenosti občanů s aktem, který definiční znaky silného semiprezidencialismu naplňuje bezezbytku. Tímto aktem je Klausova "předvolební" amnestie.

Autor je politolog
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 T.P. T.P. | 16. ledna 2013 v 14:50 | Reagovat

Zdravím tě,
je mi jasné, že ještě než tohle dočteš do konce, nejspíš si řekneš, že je to jen další člověk, co bude milý a přeslazený jen proto, aby získal debilní hlas v debilní soutěži... A vlastně i pravdu, jelikož tak by se to samozřejmě dalo brát. Jen mi dovol říct, jak moc pro mě tenhle tvůj hlas znamená...
Mou fenku Amy jsem si před dvěma měsíci přivezla z útulku- bázlivou, nevěřící lidem, zbídačenou. Za tyto dva společné měsíce se mi ale podařilo z ní udělat veselého psa, který je vděčný za každé pohlazení a i když už jsme překonali náš největší cíl, kterým bylo dosáhnout vzájemné důvěry, prosím, pomoz nám k našemu dalšímu, o něco skromnějšímu cíli, a to vyhrát soutěž konanou na FB stránkách útulku, ze kterého Amy pochází.
Nebudu psát, že jsem nějakou rubriku na reklamy nenašla apod. Prostě jsem jí nehledala, protože velmi doufám v to, že nám pomůžeš. A i když tě nejspíš nikdy nepoznám, nikdy se nedozvím kdo byl ten, který nám pomohl k dalšímu našemu cíli, budu Ti i tak vděčná celým svým srdcem... Díky :)
(Pro započítání tvého hlasu klikni na "líbí se mi" u fotky > http://www.facebook.com/photo.php?fbid=474319402617677&set=a.474297462619871.102876.168272489889038&type=3&theater)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama