Zdivočelý závěr Zdivočelé země

29. listopadu 2012 v 21:32 | Vladimír Hanáček
Pondělí 26. listopadu 2012 se zapsalo do dějin českých televizních seriálových přenosů jako datum vysílání závěrečného dílu dnes již kultovního seriálu České televize Zdivočelá země, mapujícího osudy rodiny západního válečného letce, situované do prostředí českého pohraničí ve čtyřech desetiletích po druhé světové válce.
Seriál si za téměř šestnáct let, kolik uplynulo od historicky prvního odvysílání jeho prvního dílu, získal spoustu příznivců, jakož i četné kritiky. O to rozpačitěji působí samotné vyvrcholení osudů hrdinů seriálu, kteří se v závěrečném dílu dožili znovunabyté svobody roku 1990, tedy alespoň soudě dle reakcí, které se bezprostředně po odvysílání závěrečného dílu objevily na diskusním fóru na stránce Zdivočelé země na webu ČT, jakož i na facebookovém profilu seriálu. Reakce mnohých diváků neskrývaly jisté roztrpčení nad provedením závěrečného dílu a mnohé odsudky byly poměrně razantní. Na první pohled bylo přitom patrné, že pisateli zdaleka nejsou zavilí kritici seriálu, ale naopak jeho pravidelní diváci a možno říct i příznivci. Na následujících řádcích se pokusím s některými zde zmiňovanými kritickými námitkami vůči provedení závěrečného dílu polemizovat a obhájit tezi, že závěr v tomto provedení není zbrklým, nepromyšleným a možná i "odfláknutým" ztvárněním, nýbrž organicky působícím článkem v celém kompozitu seriálu, který naopak podtrhuje jeho vnitřní hodnotu a nadčasové poselství. Pro pořádek podotýkám, že knižní předlohu Jiřího Stránského obsahově neznám, a tudíž také při úvahách nad námitkami diváků na její ztvárnění neodkazuji.
Kritické námitky diváků se týkaly zhruba třech okruhů problémů. Prvním z nich byla námitka, že závěrečný díl svým dějovým skokem z roku 1978 do roku 1989 a poměrně časově krátkým (zhruba čtvrthodinovým) závěrem, odehrávajícím se v letech 1989 - 1990, znamená nedotažení osudů některých postav. Vedle evidentně přeživších hrdinů, kteří se objevují v závěrečné pasáži, se s ohledem na věk některých dalších dá předpokládat jejich dřívější úmrtí (Brabenec). U těch přeživších pak dále nejsou známy jejich osudy v zmíněném mezidobí. Například divákovi zůstal upřen přesný počet či dokonce jména všech Maděrových vnoučat. Tato námitka je asi na stejné úrovni jako stížnost, že není jasné, jak se osudy postav vyvíjely dále od roku 1990 do současnosti i to, jak dnes žijí. Vůči této námitce nezbývá než apelovat na divákovu bujnou fantazii a nesnažit se veškerou invenci přenášet na tvůrce seriálu.
Druhý okruh námitek souvisí s tím již zmíněným prvním, tj. že dějový skok v čase a stručný závěr znamená výraznou disproporci mezi časovou dotací prvních několika sérií seriálu a jeho koncem, který znamená z hlediska celkového vyznění dle diváků jistou míru banalizace. Tato teze v sobě skrytě obsahuje předpoklad, k němuž se ještě posléze vrátíme, tj. že závěr seriálu je z hlediska jeho celkového vyznění nejdůležitější. Tento předpoklad je z hlediska smyslu ztvárnění této látky, tj. na osudech hrdinů v období poválečném a poúnorovém připomenutí si dějinného vývoje naší země ve čtyřech desetiletích po druhé světové válce, poněkud neodůvodněný…
Třetí námitka je pak zřejmě nejvýznamnější, neboť se dotýká samotné intence diváka ve vztahu k normativnímu apelu na společnost, který má seriál přinést. Tato námitka je vyjádřena nečekaným zklamáním diváka nad osudem hlavního hrdiny seriálu Antonína Maděry v podání Martina Dejdara. Jednoduše řečeno, diváci prostě "neunesli", že hlavní postava v závěru seriálu patrně dokončila svou životní pouť za poměrně nepříjemných okolností, namísto aby Maděra v závěru triumfálně stanul jako vítěz. Tato námitka skrývá hluboké a v mnohém signifikantní apriorní očekávání diváka, tj. že seriál, zobrazující tragické osudy mnoha příslušníků českého národa v období komunistického režimu skončí "slaďoučkým happyendem" na způsob amerických mýdlových oper.
Zajímavá je ovšem skutečnost, že v posledním díle Zdivočelé země nikde explicitně nezaznělo, že hlavní hrdina Maděra zemřel. Pouze tak diváci poslední scénu většinově pochopili, což byl jistě taktéž záměr tvůrců - poskytnout prostor pro interpretaci, ale zároveň taktéž k zamyšlení nad významem tohoto ztvárnění. Svým způsobem se tak na závěr seriálu dostalo políčku jeho zavilým kritikům, kteří Zdivočelou zemi dlouhodobě označují za "propagandu polistopadového režimu". Seriál neskončil pohádkovým vítězstvím dobra nad zlem a bukolickým obrazem hlavních hrdinů coby starců, kteří se v závěru života dočkali ostentativní satisfakce. Jeho celkové vnitřní poselství tedy nestojí na primitivním černobílém schématu interpretace československých novodobých dějin, ani na snaze vykreslovat osudy hrdinů v ryze politických konturách. Konečný osud hlavního hrdiny je sice navenek tragický, avšak na rozdíl od jeho přátel a spoluvězňů končí Maděra svou životní pouť za bytostně apolitických okolností a navíc s vnitřním uspokojením, že se mu v závěru života dostalo na základě dějinného vývoje přece jen symbolického zadostiučinění. Kolik asi osudů kolika skutečně žijících lidí Maděrovo seriálové životní dovršení obráží?
Zároveň je zde však přítomno ono nadčasové kolektivní poselství, které má celý seriál zvěstovat. Jeho nejniternějším výrazem je dle mého soudu právě zdůraznění oněch zdánlivě marginálních a neviditelných hodnotových postojů, které se v osudech hlavního hrdiny seriálu zračily, tj. že morální jedinec nemusí být rozdrcen mocenskou mašinérií ani dějinnými společenskými zvraty, pokud neztrácí vnitřní sílu a naději. Ostentativní vítězství dobra nad zlem stále na tomto světě a dějinná eschatologie "růžové budoucnosti" nejsou výrazem této naděje, ale jsou jejím skutečným popřením! Mnoha diváky očekávaný závěr by tedy celý seriál neorámoval adekvátním nadčasovým vyzněním, ale fakticky ho znehodnotil!
Děj Zdivočelé země tedy skončil roku 1990, nikoliv však dějinný vývoj naší země a osudy nás všech. Osud hlavního hrdiny v tomto zlomovém období nebyl "růžový" stejně jako není "růžová" současná situace v naší zemi. Pokud by seriál skončil takovým závěrem, pak by asi bylo na místě dát za pravdu zavilým kritikům Zdivočelé země, že celý seriál není nic víc než "černobílá pokleslá agitka". Naštěstí ale můžeme konstatovat, že tomu tak není. Závěrečný díl seriálu je toho pádným důkazem.
Autor je politolog
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama