Finanční gramotnost – hodnotový postoj či řemeslná dovednost?

1. října 2012 v 17:45 | Vladimír Hanáček
Zkušenost finanční a hospodářské krize posledních let zasáhla v mnoha zemích včetně ČR možná kupodivu i nejnižší stupeň soustavy vzdělávacích institucí, tj. základní školství. Na veřejnosti se v posledních měsících rozhojnily úvahy o nutnosti předcházet potenciálním komplikacím s dluhy domácností i jednotlivců, potažmo celého státu, skrze výchovu k odpovědnému vedení domácího rozpočtu a nezadlužování. Nástrojem má být na základních školách výuka tzv. finanční gramotnosti.
Proti tomuto instrumentu asi principiálně nelze nic namítat. Kdo by taky chtěl přímo nabádat skrze výchovné postupy k neodpovědnosti či jí minimálně ignorovat skrze tabuizaci zmíněných témat. Kámen úrazu však spočívá v upřesnění toho, jak konkrétně a čeho například by se taková výuka finanční gramotnosti ve školách měla týkat. Při zjištění těchto detailů totiž nelze nevidět, že takové pojetí výchovy nejen že negarantuje pozitivní efekt vzhledem k nejzazším hodnotovým ambicím, které podobné úvahy oživují, ale je samo o sobě problematické. V nejširší rovině zde vystupuje otázka, zda primární formativní působení na dítě při výchově lze realizovat mimo instituci rodiny a zda by tento úkol tak například i ve výše zmíněném případě měla suplovat škola. Toto dilema, které současná společenská praxe bohužel namnoze přináší, samozřejmě vyžaduje separátní pozornost, zároveň však dobře ilustruje podstatu problému, na který se snažím upozornit. Ten spočívá ve skutečnosti, že školní výuka tzv. finanční gramotnosti je pojímána jako svého druhu praktický výcvik. Žák bude na konkrétních příkladech uváděn do hypotetických situací, kde mu s ohledem na kontextuální podmínky bude předestřena škála možností individuálního jednání, které bude následně odstíněno jako "žádoucí" či "nežádoucí" s ohledem na jeho efekt v rámci peněžního hospodaření. Tzn. např. bude žák uveden do hypotetické situace přijetí nabídky bankovní půjčky při vlastním reálném příjmu v určité výši, a bude mít za úkol zvážit, zda je pro něj přijetí této půjčky s ohledem na své disponibilní zdroje výhodné či nikoliv. Pokud by přijetí podobné půjčky mělo vést k vysokému zadlužení jeho domácího rozpočtu, bude mít za úkol danou půjčku nepřijmout. Finální krok je pak interpretován jako realizace žádoucího hodnotového postoje.
Je však namístě zamyslet se nad skutečností, zda takto pojatá výuka finanční gramotnosti není tak trochu stavění domu od střechy. Skrze praktickou dovednost posouzení přijatelností konkrétního jednání v konkrétní situaci a jeho provedení (včetně věcné znalosti dílčích aspektů tématu - např. co je to RPSN) se lze jistě dobrat žádoucích výsledků. Tyto výsledky však nejsou nevyhnutelným vyústěním dané aktivity, nýbrž předpokládají hlubší intelektuální a morální formaci jednajícího, která z praktické dovednosti provést konkrétní finanční transakci sama o sobě nevyvěrá.
Výuka tzv. finanční gramotnosti tedy nemůže být jednoduše pojímána jako získávání řemeslné dovednosti, nýbrž musí obsahovat důkladnou hodnotovou a morální kondici jednotlivce. Principy odpovědného jednání musí být nadřazeny konkrétním postupům a na nich toliko dokreslovány. Samotný fenomén redukce vzdělání coby celkové morální a duchovní kultivace individua v duchu platónské PAIDEIA na pouhý prakticko-dovednostní výcvik, podobně jako nahrazení základní lidské ctnosti, tj. schopnosti správně jednat v duchu aristotelské FRONÉSIS pouhým pragmatickým kalkulem skrze instrumentálně pojímanou racionalitu, stojí na pozadí zásadního střetu koncepcí dalšího vývoje našich vzdělávacích institucí a odpor vůči němu přivedl na sklonku zimy letošního roku do ulic tisíce příslušníků české akademické obce, kteří protestovali proti osnově připravovaného nového zákona o vysokých školách. Ohlasy těchto tendencí jsou patrné v prezentovaných koncepcích výuky finanční gramotnosti.
"Straň se dluhu, drž se pluhu!, radívali mi tatíček.", říká ve slavném Baarově románu putimský sedlák Jan Cimbura a své hospodářství skutečně nikdy významně nezadlužil. Produktem výše popsané koncepce výuky finanční gramotnosti však patrně nebudou ani tak morálně ustrojení odpovědní občané, jako spíš homines oeconomici, neznající jinou dimenzi sociální skutečnosti než instrumentální racionalitu a jiný typ sociálního jednání než utilitární kalkulaci nákladů a výnosů. Známé české přísloví říká, že "kam nechodí slunce, tam chodí lékař." V kontextu úvah o finanční gramotnosti je na místě parafrázovat: "Kam nechodí tradiční morálka, tam chodí finanční poradce."
Autor je politolog
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama