Debakl pro pravici

21. října 2012 v 17:14 | Vladimír Hanáček
Už krátce po zveřejnění výsledků krajských a prvního kola senátních voleb před týdnem se objevily komentáře mnohých osobností českého veřejného života, které se pozastavovaly nad masivním nárůstem volební podpory levice, především pak doposud na celostátní úrovni izolované KSČM. Někteří v souvislosti s volebním úspěchem komunistů hovoří o ztrátě paměti českého národa, jiní zase o oprávněném projevu rozčarování nejen z politiky současné vlády, ale v podstatě všech zavedených stran, které se za posledních dvacet let podílely na exekutivní moci. Sebereflexe představitelů vládních stran ODS a TOP 09 se kromě lehce ukřivděných a na morální notu vykreslování sebe sama jako principiálních oponentů nereformované komunistické levice hrajících vyjádření zmohla ústy premiéra Nečase jen na strohé a až klišovitě působící tvrzení, že se jedná o "daň za uskutečňování nepopulárních, leč nezbytných reforem současné vlády," Premiér Nečas též poukázal na skutečnost, že čtvery krajské volby, které v ČR od ustavení krajů roku 2000 proběhly, vždy znamenaly vítězství stávající sněmovní opozice a naopak neúspěch vládních stran. V duchu premiérova (a nejen jeho) tradičního způsobu uvažování o sociální skutečnosti jako o "přírodním zákonu" Nečas interpretuje neúspěch své strany v krajských volbách jako v podstatě nevyhnutelnou danost. Jak paradoxně tato interpretace zní především v kontextu mnoha předvolebních Nečasových výroků, v nichž premiér tvrdil, že krajské volby nebudou o politice jeho vlády, ale o "papalášském stylu a dluzích sociálně demokratických hejtmanů." Odvolávat se na "přírodní" fakticitu neúspěšnosti vládních stran v krajských "mid-term" volbách působí v podání klíčového muže vlády minimálně alibisticky. Přesně tuto skutečnost vystihl politolog a filozof Karel B. Müller (LN 16.10.2012), když navrhl, že v logice premiérova vyjádření by se mohly krajské volby zrušit a stačilo by jen v příslušnou dobu jmenovat novými hejtmany představitele příslušné opoziční strany na centrální úrovni.
Příčiny volební porážky české vládní pravice však leží mnohem hlouběji, než si jsou premiér Nečas i další vládní činitelé ochotni připustit. Jejím nejbytostnějším vyjádřením totiž není ani tak masivní nástup obou levicových stran a jejich výrazná převaha na krajích i v Senátu, ale především výrazný odliv voličů obou vládních stran, kteří v minulosti nevolili nikoho jiného, než právě je. Bezprecedentní oslabení volební podpory ODS (a ve srovnání se sněmovními volbami roku 2010 i TOP 09) je spojeno především s přesunem významných skupin jejich voličů nikoliv k levici, ale k různým malým či regionálním formacím. Zajímavé je podívat se v tomto ohledu na výsledky voleb v jádrových oblastech dlouhodobé podpory české pravice, kterými jsou vedle středních Čech a Plzeňského kraje (kde si ODS udržela slušnou pozici díky absenci regionální konkurence, resp. přítomnosti charismatického Jiřího Pospíšila v čele kandidátky) především severovýchodní a jižní Čechy. Liberecký kraj se stal jediným regionem republiky, kde si volební vítězství připsal jiný subjekt než obě levicové strany, tedy místní starostenské uskupení. Naopak ODS se v regionu, v němž v minulosti zaznamenávala nejvyšší volební zisky v rámci jednotlivých krajů, dopotácela na pouhých 9,26%. TOP 09 pak v Libereckém kraji propadla úplně a její zástupci v zastupitelstvu neusednou. V sousedním Královéhradeckém kraji zaostala ODS s pouhými 10,62% nejen za levicí, ale též za Koalicí pro Královéhradecký kraj, na jejíž kandidátce se kromě zástupců KDU-ČSL objevila též celá řada v regionu známých komunálních politiků z řad VPM. V Jihočeském kraji zase utrpěla ODS nepříjemnou porážku od mnoha svých bývalých členů, sdružených na kandidátce hnutí Jihočeši 2012, kteří ODS předstihli o dva procentní body. TOP 09 pak vešla do zastupitelstva vskutku na poslední chvíli, kdy se jí v závěrečné fázi sčítání hlasů podařilo překročit pětiprocentní hranici.
Z mnoha komentářů některých otevřených příznivců vládních stran se v následujících dnech po volbách dala vyčíst snaha uklidnit sebe sama touto skutečností, která vycházela zhruba z následující premisy: pokud se voliči vládní pravice ve volbách druhého řádu přiklánějí k malým či regionálním formacím, jistě to však neudělají v nejdůležitějších volbách do Poslanecké sněmovny, neboť v nich tuto alternativu nebudou mít k dispozici, a tak jim v zásadě nezbude nic jiného, než odevzdat hlas tradičním pravicovým stranám. Když pomineme skutečnost, že podobné interpretace jsou poněkud arogantním a samolibým utvrzováním se v pocitu vlastní dokonalosti (mj. pokora a ochota naslouchat jsou vlastnosti, které představitelům současné vládní koalice chybí možná víc než politická prozíravost), je tento předpoklad nanejvýš chybný v tom směru, že jednak postrádá jakékoliv reálné indicie ve smyslu záruky absence podobné konkurence vládním stranám v příštích sněmovních volbách, ale též nezohledňuje dlouhodobou strukturální a hodnotovou pozici tradičního elektorátu české pravice, který tentokrát nechal vládní strany volebně padnout. Vysvětlovat tento "výkyv" volební podpory pravice jen konjunkturálními vlivy znechucení voličů z afér vládních stran či politiky jako takové a nebo charismatem a vnějškovou atraktivitou regionálních formací a jejích lídrů znamená rezignaci na snahu zamyslet se nad tím, zda příčinou odlivu těchto voličů není politika současné vlády samotná.
Volební úspěchy ODS byly v minulosti vždy významně umocněny skutečností, že se této straně dařilo účinně oslovovat nejen své skalní voliče, často označované jako "vítězové transformace", ale především příslušníky střední vrstvy, kteří představují specifickou skupinu živnostníků a osob samostatně výdělečně činných. Agenda nízkých daní, administrativních úlev či slib "netrestání" pracovitosti a tvořivosti byla vždy významným zdrojem "plebejského" akcentu v programatice ODS, která z ní činila významnou politickou sílu v ČR. Podobné zdroje legitimace pak stály v pozadí i posledního volebního úspěchu TOP 09.
Jestliže současná vláda realizuje svoje reformní kroky s odůvodněním jejich nezbytnosti způsobem, který masivně doléhá i na životní podmínky těchto skalních voličů a to navíc v atmosféře stále častěji se objevujících afér představitelů vládních stran, nemůžou její činitelé očekávat, že k omezenému okruhu exkluzivních "klientů" vládní politiky přibude automaticky v příštích sněmovních volbách ještě tradiční pravicový elektorát, tedy že voliči vezmou vládní strany tak říkajíc na milost jako ideální obranu před "renesancí socialismu."
Výsledky letošních podzimních voleb jasně napověděly, že neoliberálnímu dogmatismu v podání české vládní pravice asi skutečně již zvoní hrana. Jestli se však s tímto étosem blíží i definitivní pád obou českých pravicových stran, to záleží jen na jejich představitelích!
Autor je politolog
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama